Leonid Amalrik

Leonid Amalrik patří k těm, kdo začínali s ruskou animací ve dvacátých letech. Státní uměleckou školu dokončil v roce 1928, ale již o dva roky dříve pracoval jako pomocník filmové dekorace pod vedením A. Rodčenka a spol. ve studiu Mežrabpom-Rus (od r. 1928 jako Mežrabpom-Film) pro takové režiséry, jakými byli A. Room, S. Ejzenštejn nebo V. Pudovkin. Prošel přes tři studia, aby v roce 1936 zakotvil v nově vzniklém studiu Sojuzmultfilmu, kde zprvu natáčel politickou satiru, teprve později se začal věnovat pohádkám. To již měl za sebou některé významné filmy např. Black and White z roku 1932 či Malý car Durandaj (Skazka o care Durundaje, 1934). V té době spolupracoval režisérem J. A. Merkulovem a později přibyl Ivan P. Ivanov-Vano nebo V. Polkovnikov s nimž vytvořil dvojici, která spolupracovala společně v páru až do roku 1953, kdy se každý z nich osamostatnil a věnoval své vlastní tvorbě. Ohlasu doma i v zahraničí dosáhly dva filmy z přelomu padesátých a počátku šedesátých let: Lodička (1957) a Vrabec abstinent (1960). Jeho originalitu dnes můžeme docenit např. ve filmu Murzilka na družici ze série filmů, která byla vytvořena, aby děti seznamovala s technikou a vesmírem. Tato tradice je v ruském animovaném filmu dosti dlouho rozvíjena dodnes - viz Neználek na Měsíci (seriál z let 1997-1999). Z dalších Amalrikových filmů můžeme uvést filmy: Dvě pohádky, Babiččin kozlík nebo film Dívenka a slon z roku 1969. Amalrik patřil ke kreslířům vyznačujícím se originální technikou. Jeho portrét byl zachycen v 5. a 6. díle filmového dokumentu Animacija ot A do JA.