Alena Vostrá

Alena Vostrá, za svobodna Alena Obdržálková, se narodila v roce 1938 v Praze v rodině strojního inženýra. Maminka Božena Obdržálková /1903-1989/ byla autorkou memoárových próz. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v roce 1956, studovala na Zeměměřičské fakultě ČVUT. Po dvou semestrech v roce 1958 přestoupila na pražskou DAMU - obor loutkoherectví. V roce 1960 byla vyloučena ze studia pro zjevně se socialistickými principy neslučitelné postoje a nezdravý individualismus. Později byla v odvolacím řízení rehabilitována. Ještě v době, kdy ji bylo bráněno ve studiu, vyráběla loutky pro Ústředí umělecké výroby a spolupracovala s redakcí pro děti a mládež Československého rozhlasu. Vyřizovala korespondenci od dětských posluchačů, zasílanou pro pohádkového Hajaju. To byla pro Alenu Vostrou příležitost k napsání pěkné řádky původních pohádek, které byly vydány v souboru pohádek Laris Ridibundus. Po dlouhém odvolacím řízení, které skončilo rehabilitací, mohla Alena Vostrá ve studiu pokračovat, ale nebylo jí umožněno studovat původní obor a od letního semestru roku 1962 pokračovala studiem dramaturgie. V roce 1963 se provdala za divadelního režiséra, teoretika a dramatika Jaroslava Vostrého /1931/. Manželství bylo rozvedeno v roce 1988. Po absolutoriu v roce 1966 se rozhodla pro svobodné povolání. V šedesátých letech hojně přispívala do nejrůznějších časopisů - Literární noviny, Tvář, Plamen, Host do domu, Orientace, Divadlo. V časopise Divadlo otiskla v roce 1966 své dramatizace Dostojevského Zločinu a trestu společně s Jaroslavem Vostrým, v roce 1967 drama Na koho to slovo padne a v roce 1968 drama Na ostří nože. Počátkem sedmdesátých let začala pravidelně přispívat dětskému časopisu Mateřidouška krátkými texty a pohádkami. Po roce 1989 úzce spolupracovala s Tvorbou, Přítomností aj. Řadu scénářů pro dětské filmy, zejména animované, napsala pro Filmové studio Gottwaldov - Konec kouzelníka Uhahuly /1981, rež. Hermína Tyrlová/, Bububu /1982, rež. Ludvík Kadleček/. Pro mládež byl určen scénář k filmu Výbuch bude v pět /1984, rež. Josef Pinkava/. Spolupráce s Československým rozhlasem spočívala dramatizaci literárních předloh - Na shledanou na severu /1982, podle Alexandra Marjamova/. Další rozhlasové přepisy původně určené pro divadlo, které nebyly nehrané - komedie Prosím jen vážně /1985/ a S ženami je kříž /1991/. V rozhlase byl také uveden rozhlasový přepis jejího románu Tanec na ledě /2005, dramatizace Šárka Kosková/. Československá televize vysílala její hru pro děti Krejčí Záševek a bradatý kámen /1977, rež. Milan Peloušek/. Pod jménem Alena Králová vydala pohádku Co mně ryba vyprávěla /1981/. Knižně vydala prózy a pohádky či divadelní hry - Bůh z reklamy /1964/, Laris Ridibundus /1965, pohádky/, Vlažná vlna /1966/, Na koho to slovo padne /1967, prem. 1966/, Na ostří nože /1969, prem. 1968/, Učený Jáchym a jiné pohádky /1977/, Obláček pro radost /1978, pohádky/, Co dělá vítr, když nefouká /1979, pro děti/, Co mně ryba vyprávěla /1981, pro děti/, Být královnou v Samandalu /1982, prem. 1977, spol.s J. Vostrým, podle C.Gozziho/, Všema čtyřma očima /1982, pro děti/, Vodní bubláček Tarabka /1983, pohádka/, S ženami je kříž /1984, prem.1983/, Než dojde k vraždě /1985/, Kouzelná chobotnice Krejzy /1985, pohádka/, Pepibubu /1986, pohádka/, Výbuch bude v šest /1986, pro děti, 1986/, Švandaluzie /1988,pohádka/, román Tanec na ledě /1988/, Médium /1991/. Prozaička, dramatička a autorka dětských knih Alena Vostrá zemřela ve věku nedožitých 54 let v roce 1992 v Praze. Erkul