Ivan Gübel

Herec Ivan Gübel pocházel z uměleckého prostředí, jeho rodiči byli herci Ivo Gübel (1921-1988) a Marie Marešová (1922-2003), po matce byl též prasynovcem slavného Františka Kováříka. Ovlivněn rodinným prostředím měl Ivan Gübel celkem jasno při rozhodování o budoucí profesi a vystudoval herectví na DAMU (1974). Po absolutoriu získal angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde strávil patnáct let (1974-1989). Postupem doby se vypracoval v přední hereckou osobnost této oblastní scény a vynikl především hlavní rolí v představení Ivanov, které bylo zaznamenáno i televizní kamerou (a později vydáno na DVD). První příležitost před filmovou kamerou dostal Ivan Gübel s nevelkou rolí v zapomenutém povídkovém filmu BOTY PLNÉ VODY (1976), sporadicky se pak před kameru vracel dalšími vedlejšími úlohami ve filmech, které jsou dnes jen málo známé. Koncem osmdesátých let přešel do Prahy a hrál v Divadle E. F. Buriana, později patřil k hereckému souboru Divadla Ká, kde působil do roku 1995. S několika dalšími scénami pak spolupracoval již jen formou pohostinského vystupování. Po příchodu do Prahy se před ním otevřely také další možnosti účinkování před kamerou a nejvýraznější kreaci předvedl jako opilý básník ve filmu PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1995). Obsahově nevelké, ale díky robustní postavě nepřehlédnutelné role ztvárnil také v několika televizních seriálech (DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, 1991; ŽIVOT NA ZÁMKU, 1995). V epizodní úloze bachaře se mihnul v oceněném snímku BUMERANG (1996), diváci si jej ale nejspíše připomenou jako poručíka Kuře v nenáročné komedii BYL JEDNOU JEDEN POLDA (1995) a jejích dvou pokračováních. Ivan Gübel zemřel náhle 4. července 1999 ve věku nedožitých 47 let. Jeho manželkou byla publicistka Michaela Gübelová (*1955), známá především jako šéfredaktorka společenského časopisu Xantypa.