Renata Olárová

Díky dlouholeté emigraci dnes již zapomenutá herečka Renata Olárová (rozená Oehlerová, provdaná Bartošová) pochází z Prahy a narodila se do dobře situované rodiny – jejím otcem byl architekt Oskar Olár (1904-1973, vlastním jménem Oehler), architektkou byla také matka Elly Olárová, rozená Sonnescheinová (1905-1953). Kvůli matčině židovskému původu absolvovala Renata Olárová již jako dítě strastiplné životní období; rodiče chtěli původně emigrovat do Austrálie, což se jim ale nepodařilo, následně žili krátce v Itálii a Německu, nakonec byli zatčeni a konec druhé světové války strávili v koncentračním táboře. Renata se v té době skrývala u příbuzných v Praze, po osvobození se pak rodina usadila v Ostravě a teprve tehdy přijala počeštěnou formu příjmení (Olár namísto původního Oehler). Již za gymnaziálních studií v Ostravě projevovala Renata Olárová umělecké sklony a mimo jiné se zúčastňovala recitačních soutěží. Gymnázium nedokončila a přestoupila na konzervatoř, studium herectví nakonec dokončila v Praze na DAMU (1953). Za svým prvním profesionálním angažmá putovala do západních Čech a v letech 1953-1959 byla členkou souboru Karlovarského oblastního divadla. Na této scéně se brzy vypracovala v přední osobnost mladé generace a dostávala velké herecké příležitosti v klasickém repertoáru (Zkrocení zlé ženy, Cyrano z Bergeracu, Pygmalion), odborníci dodnes zdůrazňují její podíl v podobě podání Markétky v představení Faust z roku 1954, které bylo považováno za důstojný poválečný návrat J. W. Goetha na česká jeviště. I když byla Renata Olárová angažována mimo Prahu, její herecké výkony upoutaly laickou i odbornou veřejnost v celé republice a ještě v době svého působení v Karlových Varech dostala příležitost i ve filmu. Režisér Zbyněk Brynych ji obsadil do hlavní role řidičky Heleny ve svém nadčasovém titulu ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958). V témže roce pak hrála menší roli ve filmu ÚTĚK ZE STÍNU (1958). V roce 1959 opustila Olárová Karlovy Vary a přešla do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1959-1960), tady se ale musela spokojit již jen s menšími hereckými úlohami (Ideální manžel, Třetí sestra, Fidlovačka). Po jedné sezóně v Českých Budějovicích znovu změnila působiště a na zbytek své herecké dráhy v Československu našla útočiště v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde strávila osm let (1960-1968). Do tohoto období spadá také její třetí filmová role, a sice v adaptaci literární předlohy TA TŘETÍ (1968). V roce 1968 odešla Renata Olárová i s malým synem do Rakouska. K tomuto rozhodnutí jistě přispěl i její otec Oskar Olár, který v polovině 60. let vystoupil z Komunistické strany a vzápětí byl vyškrtnut ze Svazu architektů. Díky tomu, že Olárová vyrůstala ve dvojjazyčném prostředí, měla dokonale zvládnutou němčinu a brzy byla angažována do vídeňského divadla Volkstheater, kde působila až do roku 1997 (v Rakousku vystupovala pod jménem Renate Olarova). Před kamerou se však objevila již jen výjimečně, za zmínku stojí její účast ve filmu NÁSLEDUJ MĚ (Follow Me, 1989), kde hrála spolu s dalšími českými emigranty. V roce 1989 obdržela Zlatý čestný řád za zásluhy u Rakousko. Po roce 1989 sporadicky zajíždí do Čech a podílí se na projektech v oblasti česko-rakouské kulturní spolupráce.