Bohumil Nohejl

Narodil se do silně průmyslové krajiny v městě Litvínov 31. července roku 1928. Otec patřil mezi silnou dělnickou vrstvu, která se probíjela životem. To se vší určitostí určovalo, že dospívající Bohumil se po měšťanské škole stal dělníkem v místní přádelně. Po roce 1945, když si zčásti soukromně doplnil technické vzdělání pracoval jako technický a reklamní kreslič. Před rokem 1948 dosáhl postavení stavebního asistenta a shodou náhod se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti, která jej v říjnu 1948 zatkla a po vyšetřování byl postaven v dubnu 1949 před soud a odsouzen byl ke ztrátě svobody v délce tří měsíců za neoznámení trestného činu - útěku do zahraničí. Trest si odpykal v tehdejší mostecké věznici, kam jej odvedli přímo ze soudu. Rázem byl bez zaměstnání. Po krátkém pracovním poměru v dělnické profesi v Janově u Litvínova se rozhodl pokoušet štěstí v Praze, kde se jeho zkušenosti stavebního asistenta velmi hodily. Po roce nastoupil základní vojenskou službu v Chebu, odkud byl propuštěn ze zdravotních důvodů do civilu, takže na oltář vlasti odsloužil něco málo kolem tří týdnů. Po delším léčení se vypravil do obce Žichovice u Sušice, kde prožil léta padesátá počínaje rokem 1952 až do roku 1963. Vyzkoušel si práci místního tajemníka a později i předsedu Místního národního výboru a několikrát si to na střídačku zopakoval. Potřeby obce jej přiměly využít existence okresních novin Vpřed v Sušici, do kterých psal nejprve krátké zprávičky a postupně zasílané texty rozšiřoval. Po nějaké době se dokonce stal i redaktorem a jako osoba veřejně činná byl zvolen poslancem Okresního národního výboru v Klatovech, kde působil v letech 1963 až 1965 jako inspektor kultury. V roce 1965 přešel do Čs. rozhlasu v Plzni, kde se stal redaktorem zemědělského vysílání. Od roku 1970 byl jmenován vedoucím krajového redakce Čs. rozhlasu. Od počátku normalizačních let byl aktivním členem Svazu českých spisovatelů. Počínaje rokem 1975 se stal jeho místopředsedou a od roku 1982 jeho tajemníkem. Po roce 1988 odešel ze zdravotních důvodů do ústraní a krátce nato ukončil svou literární činnost. Naposledy žil v Přešticích, kam se přestěhoval v roce 1997. Jako mnoho mladých autorů, kteří přežili nacistickou okupaci Československa, své životní zkušenosti opíral o osobní prožitky, které se mu v mnoha případech staly i dělící čárou a zdrojem inspirace. Začal nejprve jako dopisovatel okresních novin Vpřed, později své texty zveřejňoval v časopisech Plamen, Červený květ, Květy, Tvorba, Literární měsíčník, a také v denním tisku, např. Rudé právo, Mladá fronta, plzeňské Pravdě aj. Knižně debutoval sbírkou povídek – Za pět minut je zítra /1965/, představující určitou autorovu výpověď budovatele socialismu, místy se vyznačující jistým formalismem. Zdařilá byl román pro mládež Nazdar, hrabata! /1969/a volné pokračování Rozchod hrabata! /1972/ - obsahující prázdninová dobrodružství prožívaná dětmi. Další autorova próza vycházela s určitou pravidelností, dílem určená mládeži, ale i dospělému čtenáři, např. : Sladká chuť pelyňku /1974/; Oranžové léto /1978/; Hříšný Václav /1979/; Flám osamělého muže /1986/; Expedice Blahotín /1986/; aj. Nohejlovo dílo se zčásti dočkalo i zfilmování a televizního zpracování , např. : Velká voda, pod titulem Tam, kde hnízdí čápi /1975, rež. + sc. Karel Steklý/; Adieu, mládí! /1986/ a Hříšný Václav /1986, rež. Antonín Kachlík, sc. J. Kotouč/. Erkul