Veljko Bulajić

Chorvatský filmový režisér a v mládí také příležitostný herec Veljko Bulajić se narodil 22. března 1928 ve vesnici Vilusi nedaleko města Nikšić. Většinu svého života prožil v Chorvatsku, i když v době vzniku nejvýznamnější filmové umělecké tvorby byl spíše chápán jako tvůrce jugoslávského filmu. Veljko Bulajić se v převážné části svých filmů vrací k tématu války, která postihla území bývalé Jugoslávie v době 2. světové války. Dětství prožil v rodné vesnici a po středoškolských studiích se rozhodl vystudovat právnickou fakultu záhřebské univerzity. Studium práv definitivně ukončil až po absolvování povinné vojenské služby. V průběhu středoškolských studií i později se věnoval herectví a zčásti se již tehdy zaměřil na první režijní pokusy. Ke kinu se dostal až v roce 1952, kdy byl zpočátku asistentem režiséra. V průběhu padesátých let minulého století byl vyslán ke studiu na vysokou školu Centro sperimentale v Římě. Jako absolvent se vrátil do vlasti a pustil se do svého filmového režijního filmového debutu. Postupně natočil několik krátkometrážních filmů z nichž byl nejúspěšnější film Kámen a moře/Kamen i more, 1958/. V roce 1959 využil možnost a debutoval se svým prvním celovečerním filmovým dramatem Vlak bez jízdního řádu /Vlak bez voznogo reda, 1959/, představující první část z trilogie o významných epochách z historie jugoslávských poválečných let. Podle Zavattiniho scénáře natočil film o milencích, kteří uniknou jisté smrti a přežijí atomový výbuch Vojna /Rat, 1960/. Bulajič již v těchto dvou filmech přesvědčil , že je plně schopen i přes poměrně malé zkušenosti, natočit umělecky i divácky úspěšné filmy . Druhá část zamýšlené trilogie Město varu /Uzavreli grad, 1961/ byla svým dějem zaměřená na osudy budovatelů velkého průmyslového závodu. Závěrečná část trilogie pod názvem Kozara/1962, Kozara/ se vracela v dramatickém ději k nejtěžším bojům jugoslávských partyzánů proti v osvobozovacích bojích. V roce 1963 došlo v městě Skoplje k rozsáhlému zemětřesení. Bulajić vytvořil o hrůzách tohoto zemětřesení střihový dokumentární film Skoplje 63 /1964/. Film natáčel přímo v troskách postiženého města Skoplje. Další film vracející se k osvobozovacím bojům se Bulajić vrátil filmem Pohled do slunce /Pogled u zenicu sunca, 1966/, ve kterém se odvíjí příběh tří nemocných, kteří se ztratili z vojenského transportu. Nejvýznamnějším Bulajićovým filmem je válečné drama Bitva na Neretvě /Bitka na Neretve, 1969/ s mimořádně kvalitním mezinárodním obsazením, např.: Sergej Bordančuk, Orson Welles, Franco Nero, Christopher Plummer a Yul Brynner. Následující Bulajićovy filmy nedosáhly kvalit a úspěchů jaké měly jeho filmy z šedesátých let. Posledním filmem, který Veljko Bulajić režíroval , byl koprodukční historický film chorvátsko-italský Libertas /2006/, kterým jako režisér završil své dílo. Za svou režijní práci byl opakovaně oceňován, včetně nominace na Oscara.