Edgar Dutka

Životní cesty a cestičky Edgara Dutka jsou velmi spletité a obsahují i nečekané zvraty a zlomy. Pozdější scénárista, dramaturg, režisér animovaných filmů, prozaik a konečně vysokoškolský pedagog, se narodil 21. května v roce 1941 ve Vídeňském Novém Městě. Svým původem pochází z moravské Břeclavi, kde žil s rodinou i po skončení 2. světové války. V roce 1947 byla jeho matka zatčena a v následujícím roce odsouzena za převaděčství na šest let do vězení. Znala místních poměrů, se pokusila úspěšně o útěk z vězení a její cesta za svobodou skončila přes Rakousko až v Austrálii. Dutka i jeho dvanáctiletá sestra byli umístěni do břeclavského dětského domova, kde Edgar Dutka prožil dva roky. Po odchodu sestry do učení si jej do pěstounské péče přijala rodina matčiny sestřenice. Celých dvacet let svou matku neviděl. V roce 1968 se s ní setkal v Austrálii, odkud se po ročním pobytu vrátil zpět do Československa. Středoškolská studia absolvoval na jedenáctileté střední škole v Břeclavi, kde maturoval v roce 1958, a ve studiu pokračoval na pardubické Vysoké škole chemickotechnologické, kterou nedokončil. Do roku 1960 prošel řadou zaměstnání , počínaje od číšníka přes směnového chemika. Po dvouleté základní vojenské službě, kterou ukončil v roce 1962, se nemohl rozhodnout jak dál a pracoval, kde se dalo. V roce 1964 byl přijat na FAMU, katedru filmové a televizní scenáristiky, kterou řádně ukončil v roce 1971. V průběhu šedesátých let se spřátelil s mnohými členy Černého divadla Laterny Magiky v té době vedeného Janem Švankmajerem a později Karlem Brožkem. V období let 1972 až 1973 pracoval ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov, odkud přešel v roce 1974 do Studia Jiřího Trnky a studia Bratři v triku, kde pracoval jako dramaturg, také scénárista a později i režisér až do roku 1990. Od roku 1992 jako vysokoškolský pedagog přednáší scenáristiku a dějiny animovaného filmu na FAMU v Praze. V roce 2002 se úspěšně habilitoval na docenta a v roce 2005 byl jmenován profesorem. Profesor Edgar Dutka žije v Praze. Je otcem Dory Dutkové /*1980/, která je autorkou a ilustrátorkou dětských knih. Své prozaické texty Edgar Dutka zveřejňoval spíše nepravidelně v časopisech Kino, Film a doba, Host, Revolver Revue, Labyrint Revue a také píše pro hollywoodské internetové noviny AWN. Napsal scénáře mnoha animovaných, ale i hraných filmů. Jeho autorský rukopis je čitelný i na filmech vzniklých ve spolupráci s Dagmar Doubkové:Sbohem, Ofélie /1979/; Královna Koloběžka I. /1982/; Nesplnitelný sen /1983/; Shakespeare 2000 /1988/, dále Zdeňkem Smetanou :Strašení čmeláků /1977/; Všehochlup /1978/; Konec krychle /1979/; Drátovat flikovat! /1980/; Pohádky pod sněhem /1985/; kreslený seriál Brundibáři /1992/, Garikem Sekou: Sopka /1978/; Ex Libris /1982/; Nokturno /1984/, Jiřím Bartou: Klub odložených /1989/; Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? /2009/. S režisérkou Vlastou Pospíšilovou spolurežíroval film O Maryšce a vlčím hrádku /1979/. Samostatně jako režisér natočil filmy: Lidský faktor /1989/ a O zlaté myšce /1990/. Jako autor spoluautor scénáře se podílel na hraných filmech , zejména pro děti a mládež, a to: celovečerním filmu Potkal jsem ho v zoo /1995/ a televizním seriálu Medvědi nic nevědí /1994, sc. + Jiří Kubíček, oba rež. Drahomíra Králová/. Rozsáhlá je jeho dramaturgická práce, kterou se podílel na mnoha večerníčcích i animovaných filmech: Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni /1989, sc. Jiří Kubíček, rež. Karel Trlica/ a Fimfárum Jana Wericha /2002, sc. Jiří Kubíček a Aurel Klimt, rež. Vlasta Pospíšilová a Aurel Klimt/ aj. – Do knihy monografie Vlastimila Tetivy - Jiří Trnka 1912–1969 /1999/ napsal kapitolu Jiří Trnka a film. Společně s Alenou Potůčkovou zpracoval texty katalogu k výstavě Krátký film dětem v roce 1997. V roce 1980 byl za film Konec krychle, nominován na cenu Britské královské akademie a byl poctěn Cenou poroty na filmovém festivalu v Cannes. V roce 2005 se mu dostalo ocenění Státní cenou za literaturu za román Slečno, ras přichází. Mimo prozaické dílo a dramatickou tvorbu je autorem vysokoškolských učebnic, např.: Animovaný film: úvod do scenáristiky animovaného filmu; Minimum z české animace; Minimum z dějin světové animace aj. Erkul