Robert Louis Stevenson

Skotský spisovatel nádherných a dodnes vydávaných románů, které se staly také častou předlohou k mnoha filmům, básník, cestopisec a také hlavní představitel novoromantismu v Anglii, autor několika skladeb - Robert Louis Balfour Stevenson se narodil v Edingurghu dne 13. 11. 1850. Přibližně v osmnácti letech si změnil druhé jméno z Lewis na Louis. Jeho otec Thomas Stevenson, a dědeček Robert Stevenson i pradědeček byli významní stavitelé a provozovatelé majáků. Díky nim asi zdědil lásku k dobrodružství a cestování. Jeho dědeček z matčiny strany Lewis Balfour byl profesorem etiky a pastorem. Právě v jeho domě strávil hlavní část svého dětství. Stevenson o něm říkával, že prý po něm zdědil lásku k rétorice, která se projevovala při veřejných proslovech, ovšem nerad je poslouchal od jiných. Zdá se, že po své matce Margaret měl slabší plíce, snad měla tuberkulozu, a proto jako dítě v zimě často stonal. Jeho vychovatelka a ošetřovatelka mu předčítala z Bible a životopisy starých skotských představitelů presbyteriánského skotského hnutí v 17. století. V létě ho posílali na venkov a díky tomu se jeho stav zlepšil. Rodiče ho zapsali na Edinburghskou akademii, aby později nastoupil na místní universitu. Robert v té době hodně četl Shakespeara, Waltera Scotta, Johna Bunyana a miloval Arabské příběhy tisíce a jedné noci. Na Edinburghskou univerzitu nastoupil v sedmnácti letech, ale brzy zjistil, že nemá schopnosti, aby uspěl jako inženýr. Ani otci se nepodařilo vzbudit zájem o jeho práci. Robert měl hlavu plnou spíš romancemi a básněmi, které pěly ody na pobřeží a ostrovy, které navštívili.Otec nakonec přijal jeho rozhodnutí věnovat se literatuře, ale doporučil mu nejdřív studovat práva, aby měl zajištěnou existenci.. Stevenson poslechl a v pětadvaceti letech složil advokátské zkoušky. Další čtyři roky strávil vesměs na cestách za lepším podnebím, které by prospívalo jeho zdraví. Často cestoval do Fontainebleau, Barbizon, Grez a Nemours, stal se členem tamějších uměleckých společenství. Často jezdil do Paříže, kde navštěvoval galerie a divadla. V té době poznal i svou nastávající ženu, paní Osbournovou. Absolvoval také cesty, které popisoval ve svých dílech Plavba do vnitrozemí - An Inland Voyage a Putování s oslicí po Cévennách -Travels with a Donkey in the Cevennes. Kromě toho napsal 20 článků a esejů, které vyšly v různých časopisech. Ačkoliv se jeho rodičům zdálo, že marní čas, ve skutečnosti nepřetržitě studoval, aby dovedl k dokonalosti svůj styl psaní, rozšířil si životní obzory a stal se tak skutečným spisovatelem. Když se v roce 1879 setkal v Paříži s Fanny Vandegrift Osbournovou, byla to láska na první pohled. O několik měsíců později, po tom co se vrátila domů do San Francisca v Kalifornii, se Stevenson dozvěděl, že je nemocná a rozhodl se odjet za ní. Protože jeho přátelé byli proti této cestě a s ohledem na názory svého otce se rozhodl vyplout, aniž by o tom rodiče uvědomil. Cestoval v podpalubí, aby ušetřil peníze, ale také aby poznal jak cestují jiní lidé a zvýšil tak dobrodružnost plavby. Z New Yorku pokračoval vlakem do Kalifornie. Později o této cestě napsal v Amatérském emigrantovi a Přes pláně - Across the Plains. Byla to sice zkušenost dobrá pro jeho literární dílo, ale poničila jeho zdraví a do Monterey dorazil už na pokraji smrti. Do života ho vrátila až péče místních rančerů, kteří se ho ujali. V prosinci 1879 se jeho zdraví opět zlepšilo, takže pokračoval do San Francisca, kde se po několik měsíců snažil přežít v bídných podmínkách jen za pomoci svého psaní. Na konci zimy ho však zdraví zradilo znovu a zase se zdálo, že se přiblížil konec. Paní Osbornová, v té době už rozvedená, se zatím uzdravila a stala se jeho další ošetřovatelkou a i jeho otec, když se dozvěděl o jeho nesnázích, poslal peníze, aby mu v té těžké době pomohl. V květnu 1880 se i přes špatný zdravotní stav oženil a se svou ženou a jejím synem Lloydem odjeli na svatební cestu do údolí Napa Valley v horách severně od San Francisca, kde prožili léto v opuštěné hornické osadě. Zážitky pak popsal v The Silverado Squatters. Seznámil se také s Charlese Warrenem Stoddardem, jedním z vydavatelů časopisu Overland Monthly a autorem Idyl jižních moří (South Sea Idylls), který na něj naléhal, aby se vydal na cestu po jižním Pacifiku. V srpnu 1880 se s celou rodinou přeplavil z New Yorku zpět do Anglie, kde je v přístavu očekávali jeho rodiče a jeho přítel Sidney Colvin, kteří byli rádi, že se vrací domů. Paní Stevensonová postupně dokázala urovnat rozpory mezi otcem a synem a díky svému půvabu a důvtipu se stala vítanou součástí své nové rodiny. Po sedm let mezi roky 1880 a 1887 Stevenson bezvýsledně hledal místo, kde by mohl žít se svou nemocí. Léta trávil na různých místech Skotska a Anglie, na zimu odjížděl do slunné Francie, žil v Chalet de Solitude ve městě Hyéres v jižní Francii i ve vesničce Davos-Platz ve Švýcarsku. Na těchto místech byl šťastný a i přes postupující chorobu napsal značnou část ze svých nejznámějších děl: Ostrov pokladů - Treasure Island, Únos - Kidnapped, Podivuhodný případ Dr. Jekylla a pana Hyda, V podrostu - Underwoods a mnoho dalších. Po smrti svého otce v roce 1887 se domníval, že už mu nic nebrání uposlechnout rady psychiatra, aby zcela změnil podnebí. Se svou rodinou a matkou se vydal na cestu do Colorada, ale po přistání v New Yorku se rozhodl prožít zimu ve vesnici Saranac Lake v Adirondackých horách. Během velmi chladné zimy napsal mnohé ze svých nejlepších esejí včetně Pulvis et Umbra, začal pracovat na Rytíři z Ballantrae -The Master of Ballantrae, na další léto plánoval výlet po jižním Tichém oceánu. V červnu 1888 si pronajal jachtu a s celou rodinou vyplul ze San Francisca. Slaný mořský vzduch a dobrodružství během cesty mu napomohly k uzdravení, další téměř tři roky prozkoumával východní a střední část Pacifiku. Při tom navštěvoval významná souostroví a na delší dobu se zastavil také na Havaji, kde se spřátelil s králem Kalampkauem, se kterým trávil mnoho času. Stal se z něj také nejlepší přítel královy neteře princezny Victorie Kaiulani, která byla také skotského původu. Během výletu pobývali i na Gilbertových ostrovech, Tahiti a Samojských ostrovech. V tomto období dokončil Rytíře z Ballantrae, složil dvě balady inspirované ostrovními legendami a napsal Skřítka v láhvi. Zážitky z tohoto období se zachovaly v různých dopisech a také v díle Do jižních moří - The South Seas. V roce 1894 Stevenson propadl depresím. Domníval se, že už vyčerpal svůj tvůrčí talent a vydal ze sebe všechno. Zdálo se mu, že to cítí s každým dalším pokusem, když jediné co dokázal napsat byla jen zbytečná slova. K depresím se nabalovaly další spolu se strachem, že zemře v posteli jako bezmocný invalida. Následně se mu ale jeho energie jako zázrakem vrátila a začal pracovat na Weirovi z Hermistonu - Weir of Hermiston. Měl pocit, že je to nejlepší práce, kterou kdy napsal, ovšem v té chvíli asi nemohl tušit, že se blíží ke konci života a román už nedokončí. Dne 3. 12. 1894 v dopoledních hodinách jako obvykle pracoval na Weirovi z Hermistonu. Odpoledne, zatímco si povídal se svou ženou, a snažil se otevřít láhev vína, se náhle s výkřikem svalil k zemi. Zemřel během několika hodin pravděpodobně na krvácení do mozku. Bylo mu jen 44 let. Domorodci jeho tělo uložili na lůžko, a v doprovodu stráží v noci donesli na ramenou na několik mil vzdálený vrcholek útesu čnícího nad mořem, kde svého Tusitalu, což v samojštině znamená „vypravěč příběhů“, pohřbili. Podle Wikipedie – světoví spisovatelé 18. a 19. století - The Oxford Encylopedia of British Literature.