Vladimír Boudník

Český výtvarník, grafik (1924-1968) Od tří let vyrůstal bez otce, s traumatickým vztahem k matce. Vyučil se nástrojařem, za války prošel totálním nasazením, zažil bombardování. Po osvobození studoval grafickou školu. Po škole nastoupil jako podnikový grafik, ale prostředí plné kompromisů, kšeftů a podrazů ho psychicky ubíjelo. Toužil po změně, po manuální práci. Z kanceláře zamířil do vysočanské továrny. K soustruhu. Psal teoretické manifesty a svoje vize také okamžitě realizoval. Domalovával různé skvrny na oprýskaných zdech, pořádal pouliční akce. Vymýšlel nové grafické techniky. Byl to moderní umělec. Navštěvoval pražské hospody, hodně pil, ale také dlouho do noci pracoval, kdy dělal jednu grafiku za druhou. Snažil se i psát, zachovalo se i několik textů, ale především jeho deníky. V průběhu šedesátých let se dostavil relativní úspěch a trocha slávy. Pořádal výstavy a o jeho práci byl zájem i v zahraničí. V té době se však Boudník ocitl u konce svých tvůrčích sil. Počal se vytrácet přirozený zápal, talent i schopnost vidět a tvořit. Dostavila se krize osobnosti, existenční problémy a vyčerpávající hádky s matkou. Krutě absurdní bezmoc, v níž nelze nic vyřešit ani změnit. Ještě zahrál sám sebe v přepisu Hrabalova Automatu svět. Tím se vlastně zrodila legenda Vladimír Boudník. O sebevraždu se pokusil několikrát. Naposledy na Mikuláše, tři měsíce po své druhé svatbě. Oběsil se ve svém bytě na klice od dveří.