Eva Matoušková

Nebývá zvykem začínat životopisné články osobními vjemy a postřehy autora, které dle nepsaných pravidel by měly býti spíše až na konci. Eva Matoušková je však natolik záhadnou postavou v naší kinematografii, že mi snad laskavý čtenář odpustí, poruším-li toto pravidlo a započnu svůj článek svým subjektivním přístupem. Patřím k velkým milovníkům prvorepublikového a protektorátního filmu i jeho hvězd a hvězdiček, z nichž mě specielně lákají právě ty, u nichž stopa osudu šumí do ztracena. To je i případ jemné dívčí tváře Evy Matouškové, o níž existuje jen málo dostupných informací, z nichž ta jedna, poměrně zásadní, se navíc ukázala býti klamnou po celá dlouhá léta. Ve 30. letech se totiž před filmovou kamerou objevila ještě jedna slečna Matoušková – jménem Ludmila, zkráceně Lída. Filmové dějiny Evu a Lídu „spárovaly“ a pro „černobílého“ diváka se staly sestrami. Lída Matoušková byla o několik let starší nežli Eva, narodila se roku 1915 a zemřela ve vysokém věku r. 2009. Sestrou Evinou však dle nových informací nebyla. Co tedy víme o Evě Matouškové s jistotou? Tmavovlasá dívka s oválným andílkovským obličejem přišla na svět v Praze dne 7. dubna roku 1921. Nevíme, z jaké rodiny pocházela a na základě jakého podnětu se rozhodla věnovat umění. Troufám si však tvrdit, že její rodina byla zřejmě dobře finančně situovaná, neboť dívenka od útlého mládí navštěvovala hodiny baletu v baletní škole Marty Aubrechtové, což by jí asi jako děvčeti z chudé rodiny dopřáno nebylo. Pohybové nadání později spojila dospívající Eva i s mluveným slovem a věřme, že šlo o její vlastní přání studovat konzervatoř, kterou absolvovala roku 1939. Divadlo jí učarovalo a ona se objevovala na přelomu 30. a 40. let na scénách v Pardubicích, Plzni a nakonec během války působila v Uranii v Holešovicích. Její něžná tvář upoutala i filmové tvůrce, díky nimž můžeme i dnes, s odstupem 70ti let, obdivovat jemné rysy mladičké Evy a naslouchat jejímu dívčímu hlásku. V paměti filmového milovníka asi nejvíce Eva Matoušková utkvěla v postavě Haničky, nalezeného děvčátka, jehož maminka po nehodě ztrácí paměť a opuštěné dívenky se ujímá rodina hudebního skladatele – ano, jde o snímek UMLČENÉ RTY z roku 1939, kde Eva Matoušková hrála pod režijním vedením Karla Špeliny. Tentýž rok se objevila v malé úložce matky odloženého dítěte v „burianovském“ filmu ULICE ZPÍVÁ a po dalších dvou menších rolích (PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM – 1939 a PROSÍM, PANE PROFESORE – 1940) dostala Eva Matoušková větší příležitost před kamerou v postavě Apolenky v adaptaci divadelní hry J. K. Tyla PRAŽSKÝ FLAMENDR. Opět zde spolupracovala s Karlem Špelinou, který tímto filmovým dílem z roku 1941 ukončil definitivně svou režisérskou činnost a bohužel – také Eva Matoušková se s filmováním nadobro rozloučila. Proč odešla na vrcholu slibně rozjeté kariéry? Jak později vzpomínala paní Zdenka Sulanová (legendární Líza či Madla, co zpívala Evropě), byla Eva Matoušková její spolužačka. Provdala se však prý za nějakého pražského podnikatele a ze světa reflektorů se zcela stáhla, aby se naplno věnovala své rodině. Další osudy Evy Matouškové, u níž neznáme ani její vyvdané jméno, nejsou známy. Tajemstvím zůstává obestřené i datum jejího skonu, podle kusých informací dohledatelných i na webové síti, zemřela v osamění někdy na přelomu 60. a 70. let, kdy by jí bylo maximálně kolem 60ti let. Při kompletaci jejího životopisu se však pohybujeme v rovině útržkovitých informací a bohužel v některých případech i zcela klamných. Prosím tedy čtenáře tohoto textu – pomůže mi někdo z Vás? Patříte mezi potomky, přátele tajemné Evy Matouškové a můžete nám o ní říci něco víc? Předem děkujeme za jakoukoliv informaci. Poznámka z 11. ledna 2014 Miloš Fikejz uvádí, že Eva Matoušková zemřela na přelomu 60. a 70.let v naprostém zapomenutí. Vzpomínala tak za svého života její kolegyně ze studií, paní Zdenka Sulanová, která však již nás také navždy opustila...podaří se někdy přesněji dopsat životopis Evy Matouškové?