Coco Chanel

Coco Chanel Auto s Arthurem Capelem po cestě na jih Francie mělo defekt. Praskla mu pneumatika a kapitán Capel, řečený Boy, zemřel. Když 22. Prosince 1919 v noci přišli za pařížskou modistkou Coco Chanel, neuronila prý jedinou slzu. Oblékla se, usedla vedle řidiče a osmnáct hodin, po které trvala cesta na jih, nepromluvila jediné slovo. Když přijela na osudové místo, kapitánův vůz stál vedle cesty, ohořelý a zdemolovaný. Coco usedla na patník a teprve tam se rozplakala. KRÁSNÁ A NEMILOSRDNÁ Anglický průmyslník, majitel uhelných dolů Arthur Capel, byl pravděpodobně skutečnou láskou Coco Chanel. Módní návrhářka, jež změnila století a převrátila naruby život žen, byla svérázná osoba. „Jsem anarchistka. Jsem všechno a protikladem všeho,“ ráda říkala a skutečně se tak chovala. Tvrdě pracovala na své kariéře a své imagi. Poslední léta života důsledně zametala stopy za minulostí, mlžila informace o svém soukromí, zapírala rodiče, sourozence i milence. Vyznat se v propletenci smyšlenek, kterými opentlila svůj životní příběh, se ani už nikdy nikomu zcela nepodaří. SVůDNÉ KLOBOUKY PRO MILOSTNICE „Módní dům jsem si mohla zřídit jen proto, že mě podporovali dva muži,“ řekne jednou Coco. Vytrvale bude zapírat otce, jarmarečního obchodníka, jenž hned po smrti ženy odvezl čtyři děti do sirotčince a zapomněl na ně. Odmítá také vzpomínat na šest dlouhých let strávených v klášterní škole, na začátky u moulinského krejčího, ale neostýchá se přiznat ke svým mecenášům. Étienne Balsan, muž který ji objevil v provinčním městečku Moulins (tam také získala svou přezdívku) na začátku 20. Století, si Coco zamiloval a pozval ji k sobě na zámek, aby mu dělala společnici a bavila ho. Naučil ji stolovat, jezdit na koni, oblékat se, jíst mořské plody a konverzovat. Bylo zábavné sledovat, jak si tahle venkovská dívka vyrábí originální módní doplňky, přivádí k šílenství krejčího, když po něm chce ušít pánské jezdecké kalhoty, a čas od času šokuje – třeba se objeví na zámeckém večírku bez korzetu. Prohlašuje, že chce být svobodná a nezávislá. A Étienne se náramně baví! Dokonce jí půjčí byt v Paříži a financuje první krámek s klobouky. Mají úspěch. Když ovšem její „podnikání“ začíná nabývat větších rozměrů, stává se pro Balsana ožehavou záležitostí. Nechce se mu kupovat kvůli Coco oficiální živnost a platit daně, a tak se na scéně objevuje Arthur Capel. VÍTEJTE V ULICI CAMBON Capel neboli Boy, jak ho přezdívají všichni francouzští přátelé, je do jisté míry opakem požitkářského Balsana. Angličanovi nejde jen o to, jak peníze utratit, ale předvším se zajímá o jejich vydělávání. Je posedlý prací, systematicky se zajímá i o politiku. V Gabrielle Chanel najde nejen krásnou ženu, ale především blízkou duši. Chápe její ambice, touhu zbavit se klatby původu i pohlaví, koneckonců i role, jež jí jako vydržované slečně přisoudili frivolní důstojníci v Moulins. Snad právě buldočí odhodlaností, s jakou se oba vrhají do boje proti zbabělím konvencím, jsou si nejbližší. Především však – je to láska. Poprvé má vedle sebe muže, který ji projevuje něhu, důvěru a úctu. Capel rozpozná její obchodní talent a spojí své jméno s její firmou. Koncem roku 1911 se Gabrielle Chanel stěhuje do domu číslo 21 v ulici Cambon. To jméno bude s její firmou spojeno více než půl století. MÓDNÍ REVOLUCE! V roce 1911 jí bylo osmadvacet – stala se z ní sebejistá, mladá žena. V Boyovi získala oporu, o jaké se jí ani nesnilo. Capel měl spousty milenek a všechny kvůli ní nechal. Zatímco Balsan Coco držel v ústraní, Capel ji zavede do divadla, představí ji hercům. Ostříhala si dlouhé vlasy, kouří na veřejnosti, jezdí rozkročmo na koni a šije si pohoršlivé klobouky a šaty! Muži káravě zvedají obočí (a tajně se za ní otáčejí), ženy vzdychají a pak vezmou útokem její salon v Deauville. V roce 1913 před válkou si Capel pronajímá obchod na místním korze a vystaví první model: prosté šaty z bavlněného žerzeje, bez volánů a korzetu! Značka Chanel paradoxně slaví první velký úspěch v době, kdy ostatní módní salony zavírají nebo se orientují na vojenský střih. Capel narukuje, ale i ze zákopů obchoduje a podporuje Coco. V roce 1916 je to právě americký Harper’s Bazaar, který jako první otiskuje jeden z revolučních modelů Chanel. Tou dobou už vládne šesti stům dělnic a je schopna splatit dluh Arthuru Capelovi do posledního franku. SVATBA Z ROZUMU Coco začíná snít o svatbě s Boyem, ale na začátku roku 1918 je všechno jinak. Boy potká ve vojenském lazaretě mladičkou ošetřovatelku. Diana Lister je dcerou anglického lorda, válka ji připravila o novopečeného manžela, je krásná, bohatá – prostě skvělá partie! Svatba se koná pár týdnů před koncem války v Beaufort kastle, v honosném rodovém sídle. Když se tehdy Coco dozvěděla o jeho svatbě, pronajala si vilu na kraji Paříže a zvala tam muže. Čím urozenější milenec, tím lépe. Časem oba vystřízlivějí. Když se v listopadu 1919 vdává Gabriellina mladší sestra Antoinette, Coco se dostaví zavěšená opět do Boye, čímž oba dva vzbudí nemalý rozruch. Zůstává otázkou, kam a proč vlastně jel osudného 22. Prosince 1919. COCO BEZ BOYE Gabrielle Chanel čeká ještě 52 let života. Ještě se bude milovat s mnoha muži zvučných i méně zvučných jmen, stane se múzou básníka Pierra Reverdyho i extravagantního výtvarníka Paula Iriba. Prožije románek s o jedenáct let mladším ruským velkoknížetem Dimitrijem, okouzlí Jeana Cocteaua a nejbohatšího Angličana – vévodu z Westminsteru – si málem vezme za muže. Ale i tenhle Angličan se nakonec ožení s mladší a urozenější. Začátek druhé světové války přivede Gabrielle do náruče Hanse Günthera von Dincklageho alias Spatze, nacistického důstojníka, jenž za druhé světové války kontroloval francouzské textilní průmysl. Skandální vztah však neutají a po válce musí odejít se Spetzem do Švýcarska a to s cejchem zrádkyně. NA SLOVÍČKO V HOTELU RITZ Coco se vrátila do Paříže v roce 1954, nastěhovala se do luxusního apartmá v legendárním hotelu Ritz a otevřela svůj salon na stejném místě v ulici Cambon. A okamžitě představila novou kolekci. Ale ani to jí nestačilo, a tak šokovala hned dvěma kolekcemi v rychlém sledu! Těch sedmnáct let, co Coco ještě zbývají, už jen a jen pracuje. Tvrdě, do úmoru, každý den, kromě neděle. Vymýšlí si pro novináře nové příběhy, až báchorky, píše vlastně znovu a jinak svůj životopis a je velice osamělá. Coco Chanel zemřela v soukromém apartmá pařížského hotelu Ritz 10. Ledna 1971. Bylo jí osmdesát osm let. ZDROJ: časopis Lovestar