Vladimír Hrabánek

Herec a režisér Vladimír Hrabánek, st. byl vyučený frézař, ale jeho láska k divadlu nakonec zvítězila nad dělnickou profesí a on proslul jako výrazná umělecká osobnost. Vladimír Hrabánek, st. se již v čase svých učňovských let aktivně věnoval ochotničení a další divadelní zkušenosti získával na scéně Malého avantgardního jeviště. Přestože Hrabánek při konkurzu na doplnění hereckého souboru pražského divadla Semafor neuspěl, byl přijat na místo kulisáka a technikáře s povinností hrát malé role. Za téměř půlstoletí věrnosti tomuto divadlu se Hrabánek vypracoval do pozice hrajícího inspicienta, později i na intendanta a režiséra, takže se stal jeho nepřehlédnutelnou osobností. Mnoho lidí dodnes na Hrabánka vzpomíná, jak návštěvníky divadla sám osobně před představením vítal jen tak v papučích. Hrabánkův herecký cit pro komiku viděli diváci například v představeních Čarodějky, Revizor v šantánu nebo ve hře Sladký život blázna Vincka. Vladimír Hrabánek se již od poč. 6o. let začal uplatňovat také před filmovou kamerou, kam byl po celou kariéru sice obsazován pouze do drobných či epizodních rolí, ale jeho postavy se přesto dokázaly nesmazatelně vrýt do paměti diváků. První filmovou hereckou příležitost získal Hrabánek v malé roli Zrzka v Brynychově dramatu z období okupace nazvaném Transport z ráje a jako figurkář se poté stal pro filmové tvůrce ideálním představitelem. Hrabánek má ve své filmografii různorodé floutky, vojáky, fízly, obyčejné lidi nebo vesničany a počet děl, v nichž hrál se blíží stovce. Hrabánkův charakteristicky chraplavý hlas a jadrný projev dokázal některé role bodrých a samorostlých chlapů, ať to byli dělníci, hostinští, prodavači, řemeslníci, řidiči, strážní či zřízenci proměnit v nezapomenutelné komické etudy, jak jsme se o tom mohli přesvědčit v Lipského komediích Adéla ještě nevečeřela; Marečku, podejte mi pero! nebo Tři veteráni. V. Hrabánek měl smysl pro zkratku a grotesku, čehož se pokoušel vždy využít třeba jako školník Pavlíček v Menzelově Vesničko má, středisková nebo jako nemocniční zřízenec na psychiatrii ve Vorlíčkově Arabele. A právě režisér V. Vorlíček nabídnul Hrabánkovi jednu z jeho posledních filmových rolí v koprodukční komedii pro celou rodinu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. Vladimír Hrabánek své vzpomínky na uměleckou kariéru vylíčil v knize Sloužil jsem v Semaforu. Vladimír Hrabánek, st. zemřel po dlouhé nemoci ve věku 7o let. zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy