Zdeňka Baldová

Zdeňka Baldová při jednom natáčení v exteriérech byla ponechána svému osudu s tím, že bude pro ni posláno auto. A ona jako profesionál, čekala na mezi u silnice a vyhlížela svoje auto. Přišel večer, všichni byli na večeři v hospůdce, jen ona chyběla, až si někdo vzpomněl, že na ni zapomněli. A ona poslušně čekala a čekala. Ono slovo režiséra tehdy mělo ještě svoji váhu...

Řekli a napsali o Zdeňce Baldové: ...To byl báječný člověk, dokonalá divadelní naivka, mladokomička. Rychle myslela, rychle všechno chtěla ze sebe vysypat a občas se zabreptávala, což ovšem v jejím podání bylo nesmírně půvabné./1/ .../v Národním divadle/navázala na dílo zemřelé Marie Hübnerové, po níž převzala její role. Ovšem stále více se projevoval její komický talent, k čemuž ji předurčoval poněkud skřehotavý hlas, šišlavá a švitořivá mluva. Není divu, že šla z role do role./2/ /Zika Kabátová-Bez servítku..., vzpom. sepsala Marie Formáčková, 2008, str. 22/.

Řekli a napsali o Zdence Baldové: …Baldová dovedla skvěle zobrazovat zejména český maloměšťácký svět pražský i venkovský v celé jeho zvláštní osobitosti./1/ … Její měšťky byly zlé a zlobné i dobré duše./2/ …Ústa bývala u Baldové vůbec hlavním prostředkem charakteristiky a dovedla je rychle, přerývně proměňovat s velikou výrazností. Ta hra rtů pod vytřeštěnýma očima vždy ovšem výborně vystihovala chaos v hlavě. Baldová měla pro tyto ženy i příhodný, trak trochu blahobytný zjev, takže když vše sečteš, máš přímo ideální Mráčkovou z Jiráskovy Samoty nebo omezenou Tlustou milostpaní z Tolstého hry Není nad vzdělanost či továrnici Bardinovou z Gorkého Nepřátel./3/ …Znala však také čisté tóny mateřské lásky a dovedla se celá rozechvět o štěstí bližních. Film nám navždycky již zachová tento rys jejího umění zejména v roli Hlubinové z Měsíce nad řekou./4/ …Herectví Zdenky Baldové nebylo proto, jak se někdy soudí, spontánním výbuchem temperamentu, ale –zejména v mistrovských letech-vědomou stavbou, která se opírala o schopnost správně hodnotit svět./5/1958 …Měla sklony k improvizaci, utíkala často ráda z vazby inscenace k divákům, její specialitou byly brepty, které dělala bezděky i záměrně. Koncem života se svěřila J.Kronbauerové, že by si jednou ráda zahrála roli, která by byla jen extemporovaná, kdyby to ovšem bylo možné./6/1973 /1-6, František Černý-Portréty pražských herců,2003/

Zasloužilá (1953) a Národní (1955) umělkyně Z. Baldová proslula mezi svými hereckými spolupracovníky i mnoha přeřeknutími a jevištními brepty. Pro její milou a nekonfliktní povahu jí kolegové něžně přezdívali "Baldinka".