Jana Kuršová

Významná brněnská herečka Jana Kuršová (rozená Kalášková) pochází z Ostravy, kde také začala studovat na Obchodní akademii. Souběžně se ale již za války začala uplatňovat v ostravském rozhlasovém studiu, koketovala také s divadlem. V letech 1940-1945 působila v Beskydském divadle v Novém Jičíně, po válce se pak vrátila do Ostravy a na osm let se stala členkou tamního Městského divadla (1945-1953). Svůj půvab i herecké schopnosti uplatnila především v Shakespearovi (Večer tříkrálový, Zimní pohádka) a v ruské klasice (Tři sestry, Strýček Váňa). Tehdy se také poprvé objevila před kamerou a roli manželky jednoho z hlavních hrdinů hrála v dramatu POSLEDNÍ VÝSTŘEL (1950), které se odehrávalo v ostravských Vítkovických železárnách. Nejvýznamnější kapitolu v herecké dráze Jany Kuršové tvoří tři desetiletí, která strávila na jevišti Státního divadla v Brně (1953-1985). Tady začínala s úlohami optimistických mladých žen (Čtyři hrubiáni, Večer tříkrálový, Paličova dcera), mimořádný výkon předvedla v Brechtově hře Kavkazský křídový kruh. Brechtova tvorba jí pak nabídla další výraznou příležitost v představení Život Galileiho, řadu velkých úloh odehrála také v českém repertoáru (Naši furianti, Jenůfa, Léto) i v díle francouzských autorů (Zvonokosy, Miláček). Práce pro film i televizi se Janě Kuršové spíše vyhýbala, jako matka jednoho z dětských hrdinů se objevila ve filmu ZLÉ PONDĚLÍ (1960), později ji bylo možno vidět v inscenacích pořízených brněnským studiem Československé televize. Kromě divadla se věnovala i pedagogické činnosti a vyučovala na brněnské JAMU, spolupracovala také s rozhlasem. Po odchodu do důchodu se Jana Kuršová vrátila do rodné Ostravy.