Danielle Dušková

Narodila se v Praze. Otec Danielle Duškové byl sportovní novinář, autor detektivních příběhů, pro nesouhlas s oficiální politikou pracoval jako frézař. Matka byla rovněž literárně činná. Po maturitě v roce 1961 se pokoušela o studium na vysoké škole, ale pro nevhodný kádrový profil nebyla přijata. V letech 1961 až 1963 byla zaměstnána v továrně Barvy a laky, odkud přešla do Projektového ústavu zemědělského zásobování a nákupu - zde pracovala jako úřednice od roku 1964 do roku 1972. Po nějakou dobu se živila psaním jako spisovatelka z povolání. V letech 1984 až 1987 byla zaměstnána jako úřednice Socialistické akademie, pak v roce 1988 byla sekretářkou v Českém rozhlase. Od počátku roku 1989 do roku 1990 byla redaktorkou podnikového časopisu Inženýrských průmyslových staveb a v roce 1990 nakrátko redaktorkou Studia dobré nálady. Po roce 1990 se opět vrátila ke svobodném povolání. V roce 1989 se stala členkou výboru Klubu spisovatelů nestraníků (Klub ‘89). Literárně debutovala v roce 1960 v Mladé frontě a logicky, jelikož psala většinou humorně laděné povídky určené mládeži, začala je tisknout i v týdeníku Mladý svět. Zde také vycházela na pokračování její novela Neobyčejná třída /1962/. Dále její příspěvky zveřejňoval humoristický týdeník Dikobraz, Svět v obrazech, Svoboda, měsíčník My, dětský časopis Pionýr, Sedmička pionýrů, Květy, Svobodné slovo aj. Novela Neobyčejná třída, která byla ryze studentským příběhem a zachycovala od příprav na maturity, přes studentské lásky a konflikty s dospělými, přesně zaplnila prázdné místo pro tento typ literatury pro mládež. Navíc, novelou napsanou mladou a nadějnou autorkou. Stala se pro tyto kvality předlohou pro stejnojmenný film /1964, rež. Josef Pinkava/.. Je autorkou dalších próz - Máte rádi ananas? /1964/, novela, která je parodií na literární tvorbu francouzské spisovatelky Saganové - Hra na lásku /1972/, o studentu znuděném ženami - Bobby /1975/, novela o honbě za penězi, přetvářce a soukromí - Kolečkárna /1977/, román z prostředí automobilové továrny a novelu Báječná holka /1983/, ze života školáků. Přispěla svými prózami do sborníků Konfrontace /1967/ a Cesta /1974/. Po roce 1983 vydala ještě kratší prózy, a to novelu určenou mladému čtenáři - Žák Voříšek má radary /1988/ a novelu s kriminální zápletkou - Parádní podraz /1992/. Erkul