František Plánička

Slavný český fotbalový brankář František Plánička se narodil 2. června roku 1904 v Praze. Svou fotbalovou kariéru započal v klubu Slovan Praha VII, poté přešel do staroměstské SK Olympie. Odtud vstupuje do SK Bubeneč. Trénuje společně se Slávií a Spartou. První z těchto klubů má o Františka Pláničku zájem a žádají o jeho přestup. SK Bubeneč nechce mladého brankáře, který projevuje velké sportovní nadání, přijít, avšak on sám také touží po tom, aby mohl hrát ve slávistickém dresu. Sen se Františku Pláničkovi splnil. Byť to bylo s komplikacemi, jeho přestup do Slávie se nakonec povedl. Jeho přestup dle dostupných informací stál 800 Kč. Nic z těchto peněz nebylo určeno přímo Fr. Pláničkovi, šlo výhradně o finanční transakci mezi oběma kluby. Od 1. října 1923 je František Plánička posilou Slávie. Zprvu to neměl až tak snadné. Klub angažoval ještě jednoho brankáře – Josefa Štaplíka, který byl považován za lepšího gólmana nežli Plánička. Střídavě byli oba pánové nasazováni na zápasy. František však brzy dokázal své schopnosti díky obrovské píli a tvrdé sebekázně. V roce 1926 jej Slávie nasazuje do národní reprezentace, za níž svůj první zápas odehraje proti Turínu. Začíná jako 8. brankář v národním týmu, postupně se vypracovává a nakonec 37 zápasů odehraje jako kapitán československého reprezentačního fotbalového týmu. Do konce 20. let se vypracovává stále více, nakonec je označen za jednoho ze dvou nejlepších brankářů v Evropě. Tím druhým byl Španěl Zámora. V roce 1934 je kapitánem týmu na Mistrovství světa v Itálii. S domácím mužstvem se dostává až do finále. Zde sice naši reprezentanti prohrají 1:2, nicméně stříbrná pozice ve střetu se silným domácím soupeřem, je veliký úspěch. S velkou slávou se vrací Pláničkův tým do Prahy. O mnoho smutnější je po mnoha dalších vítězných utkáních situace po zápase s maďarským týmem v roce 1937. Od protivníka inkasoval osm gólů. František tento fakt nesl velmi těžce. V zápase si vedl výborně, naopak díky jeho pohotovosti a rychlosti bylo zabráněno dalším brankám, které Maďaři na náš tým namířili, nicméně i tak byl velmi zdrcen. Novináře po zápase se slzami v očích prosil, aby nemusel pro něho bolestnou situaci komentovat. V roce 1938 nastává pro Pláničkovu kariéru osudný moment. Na MS ve Francii hrají ve čtvrtfinále českoslovenští reprezentanti proti Brazílii. V 83. minutě padá Plánička k zemi po střetu se soupeřem, následkem pádu je zlomená ruka. S obrovskou bolestí však prokazuje neuvěřitelnou profesionalitu a loajalitu k týmu, který nechce zklamat. Zápas dohraje a teprve poté si nechá vložit ruku do sádry. Jeho tým končí zápas remízou 1:1. Později dochází k odvetnému zápasu, který však již sleduje František Plánička jenom jako divák. Jeho tým prohrává 2:1. František Plánička poté z reprezentace odchází. Zraněná ruka byla bohužel již v minulosti jednou zlomená, slavnému brankáři není po opětovném zranění doporučeno dále provozovat vrcholový sport. Ve fotbalové brance později samozřejmě stál ještě mnohokrát, neboť i přes odchod z reprezentace zůstal tomuto sportu František Plánička i nadále věrný. Pomáhal trenérům, doprovázel na zápasy národní tým, přispíval cennými radami. Legendární je mimochodem jeho chytání tzv. „do koše“, kdy v pádu si tzv. „rybičkou“ ztlumil míč oběma rukama na prsou. Díky vynikající kondici hrál fotbal až do vysokého věku. Jeho životospráva byla neuvěřitelně příkladná. František Plánička se stravoval střídmě a zdravě, nikdy nekouřil, nepil alkohol a dokonce ani kávu. Ve svých osmdesáti letech musel fotbalu zanechat i jako rekreačního sportu. Došlo ke zranění nohy a následné operaci kyčelního kloubu. Přesto si František udržoval nesmírnou vitalitu až do konce svého života. Lidé, kteří ho měli čest poznat, na něho vzpomínají jako na výborného vypravěče, skvělého člověka, přátelské povahy. Jeho odchod z tohoto světa dne 19. července 1996 rozesmutnil mnoho milovníků fotbalové historie. S legendou jménem František Plánička se veřejnost rozloučila v pátek 26. července 1996 ve strašnickém krematoriu. In Memoriam mu bylo téhož roku uděleno nejvyšší ocenění klubu Slávie – plaketa J. Maddena. Ocenění tomuto mistrovi mezi brankáři více než právem náleží. Jeho nasazení ve fotbalové brance ho dokonce katapultovalo mezi deset nejlepších brankářů světa v anketě, již vyhlásila Mezinárodní fotbalová federace. Ke koloritu osobnosti Františka Pláničky zbývá ještě doplnit, že v dresu Slávie odehrál 969 zápasů, z toho 742 vítězných. Vyjma posmrtného ocenění získal několik významných titulů za svého život, patří mezi ně např. titul Zasloužilý mistr sportu, Fotbalový rytíř či Cena dr. Václava Jíry.