Alexandr Solženicyn

Alexandr Složenicyn, zvaný kronikář stalinismu, se narodil dne 11. prosince roku 1918 v Kislovodsku ve Stavropolském kraji. Celým rodným jménem se jmenoval Alexandr Isajevič Solženicyn. MLÁDÍ A STUDIA Zajímavé je, že se narodil jako pohrobek. Půl roku před jeho narozením zahynul Solženicynův otec při nehodě na lovu. Během občanské války a bídy z ní vycházející to neměla jeho matka snadné. Těžce sháněla obživu. Pracovala jako stenotypistka a k tomu si přibírala různé domácí práce. Vše podřizovala svému synkovi, pro něhož chtěla jen to nejlepší, ale i přes veškeré uskrovnění mladé vdovy, na zaplacení stuií literatury pro Alexandra bohužel neměla. Mladý Solženicyn tedy alespoň využil možnost korespondenčních kurzů, které pořádl Moskevský institut filozofie, literatury a dějin. V té době žili s matkou v Rostově, kde na tamější univerzitě začal studovat matematiku a fyziku. Solženicynova matka zemřela velmi brzy, Alexandrovi bylo pouhých 22 let. V té době se také oženil a o rok později, ve 23 letech, promoval na rostovské univerzitě. SOUKROMÝ ŽIVOT Solženicynovou chotí se stala o rok mladší Natálie Rešetovská, s níž se po deseti letech manželství rozvedl. V té době byl již vězněn stalinovským režimem. Po návratu z vězení, ve věku 39 let, se s Natálií oženil znovu, ale po dalších patnácti letech se opět a nyní již definitivně rozvedli. Ve svých 55ti letech se Alexandr Solženicyn žení potřetí, tentokrát se čtyřiadvacetilou taktéž Natálií, roz. Světlovovou. Z tohoto manželství vzešli na rozdíl od předchozího svazku potomci. Byli to tři synové, kteří se později stali občany USA. Nejmladší z nich se proslavil jako klavírista a dirigent. STALINOVSKÉ VĚZENÍ Za 2. světové války působil Solženicyn v Rudé armádě, kde to dotáhl na hodnost kapitána. Ačkoliv byl dvakrát vyznamenán, nakonec skončil ve vězení. Důvod? Téměř na konci války napsal v soukromé korespondenci svému příteli kritiku na „muže s knírem“, jak označoval Stalina. Jednalo se o velmi vážný politický zločin (dle tehdejší stalinovské diktatury), který byl potrestán osmi roky v táboře nucených prací. Hrůzy zde prožité později sepsal do světoznámého bestselleru SOUOSTROVÍ GULAG. V kazašském pracovním táboře a jeho nelidských podmínkách onemocněl Alexandr rakovinou žaludku. Když mu trest vypršel, nesměl se léčit u specialistů v Rusku, protože součástí rozsudku byly ještě tři další roky vyhnanství. Nakonec však komunističtí mocipáni udělali alespoň ten ústupek, že Solženicynovi povolili léčbu v Taškentu. Solženicyn se vyléčil a své prožitky z léčby odrazil v románu ONKOLOGICKÉ ODDĚLENÍ. LITERÁRNÍ ÚSPĚCH Po skončení vyhnanství se usadil Solženicyn v Rjazani, vzdálené cca 200 km od Moskvy, kde učil na střední škole matematiku a fyziku. Po nocích sepisoval hrůzy prožité v lágru do již zmíněné publikace SOUOSTROVÍ GULAG. Jemu však předcházela novela s názvem JEDEN DEN IVANA DENISOVIČE, což byl popis pracovního dne jednoho ze sibiřských vězňů. Tato novela směla vyjít v době Chruščovovy éry a vzbudila obrovskou senzaci. Za SOUOSTROVÍ GULAG pak získal Nobelovu cenu za literaturu, ale ze strachu, že nebude vpuštěn zpět do Sovětského svazu, si pro ni nejel. Existovala možnost, že by Švédové předali Solženicynovi cenu na svém velvyslanectví v Moskvě, ale to zase odmítli oni, aby neprovokovali komunistické zřízení Sovětského svazu. Nakonec si Solženicyn cenu převzal o čtyři roky později, kdy byl roku 1974 sovětským režimem násilím vypovězen ze země a zbaven sovětského občanství. POSLEDNÍ LÉTA Solženicyn se s rodinou usadil ve Švýcarsku. Odtud se po dvou letech přestěhoval s rodinou do Spojených států. Ale ani zde si neodpustil kritiku režimu, byť zcela opačného od zřízení v jeho rodné vlasti. Zprvu vstřícný postoj Ameriky se změnil v odmítání. Později již po pádu totalitního režimu přímo v Sovětském svazu se ve svých šestasedmdesáti vrátil nyní již do země s názvem Rusko. Někteří jedinci spatřovali v jeho návratu jakousi provokaci o snahu býti ruským carem. To bylo v roce 1994. O tři roky později se stal řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna roku 2008 na srdeční infarkt ve věku nedožitých 90 let. Zpracováno s využitím této publikace: NOVOTNÝ, Tomáš: 100 + 1 světoznámých mužů, vydal Mayday, spol. s r. o., 2007, ISBN: 80-86986-28-4