Karel Klostermann

Karel Klostermann se narodil 15. 2. 1848 v Haagu v Horních Rakousích. Jeho celé rodné jméno je Karel Faustin Klostermann nebo také Carl Faustin. Jeho otec byl lékařem. V roce 1849 se on a celá jeho rodina stěhuje z Haagu do Sušice, kde jeho otec získal místo praktického lékaře. Netrvá dlouho a rodina se opět stěhuje. V roce 1854 se rodina stěhuje do Žichovic pod Rabím, kde se otec Karla stal panským lékařem Gustava Lamberga. Karel začíná chodit do jednotřídní školy v Nezamyslicích k panu učiteli Rybníčkovi (1854-1855). Zde se mu nevedlo jak ve škole, tak doma. Proto se rozhodl a v roce 1855 odjíždí spolu se svým celoživotním kamarádem Albertem Kerberem do Stříbrných hor, kde je dvojtřídní škola. Nastupuje do druhé třídy na výuku k učiteli Šafránkovi. I zde má ale špatný prospěch. Rodiče Karla se po otcově roztržce s knížetem Lambergem stěhují v roce 1857 zpět do Sušice. Krátce nato se vrací i Karel ze Stříbrných hor. Ještě tento rok Karel složí přijímací zkoušky na gymnáziu v Písku, ale studium se mu nedaří. V říjnu roku 1858 přestupuje Karel na gymnázium v Klatovech. Během Karlových studií, v roce 1860 se rodina Klostermannů stěhuje ze Sušice do Štěkně, kde Karlův otec získal místo panského lékaře u knížete Windischgraetze. Na podzim roku 1861 se Karel vrací do kvinty na gymnáziu v Písku. V roce 1862 umírá kníže Windischgraetz. Karlův otec tak opouští místo panského lékaře a přechází na místo obecního lékaře v Kašperských horách, kam se rodina stěhuje. Pro Karla je cestování do školy z Kašperských hor do Písku velice obtížné a tak se mu stíská po Štěkni. Prospěch se ve škole se karlovi zlepšil a úspěšně dokončuje dne 30. 6. 1865 kvartu. Na přání svého otce Karel odjíždí v říjnu roku 1865 do Vídně, kde začíná studovat medicínu. 6. 1. 1867 vstupuje do českého spolku akademického ve Vídni, jeho vlastenecké jméno ve spolku zní Chrudoš od Otavy. Karel posílá domů mnoho dopisů o tom, v jaké je finanční tísni při studiích. V roce 1870 končí studia medicíny nejen kvůli bídě, ale také kvůli krátkozrakosti, která mu nedovoluje číst skripta a v budoucnu pracovat jako lékař. Být lékařem bylo zejména přání jeho otce, ne jeho samotného. Od října roku 1870 do září 1872 pracuje jako vychovatel Žamberků v rodině hospodářského ředitele Kučery. Karel se věnuje také studiu moderních jazyků, zvláště se naučil francouzsky, vlašsky, španělsky, rusky, srbochorvatsky, z části se věnoval také anglickému, polskému, rumunskému i novořeckému jazyku. V září roku 1872 se Karel na doporučení profesora lékařství Dr. Eduarda Alberta stává redaktorem vídeňského časopisu Wanderer. 1. 8. 1873 nastal „krach vídeňský“ neboli hospodářská katastrofa. Právě to bylo důvodem, proč se zastavilo vydávání deníku Wanderer. Karel se tedy vrací z Vídně do Kašperských hor. Začátkem října roku 1873 Karel nastupuje do nově zřízené reálky v Plzni jako prozatímní učitel francouzštiny. Roku 1875 se koná velká veselice. Karel se žení s dcerou císařského rady a celního správce se slečnou Marií Carmineovou. Ujímá se svého třináctiletého bratra jakuba, aby mohl studovat gymnázium v Plzni. Později přijímá za vlastní také dceru Bedřišku Klostermannovou, dceru zemřelého bratra Františka. Krátce nato 12. 11. 1875 umírá Karlův otec Josef ve věku 61 let v Kašperských horách. Karel i přes to skládá státní zkoušky dne 4. 12. 1877 a získává aprobaci z francouzského jazyka pro vyšší reálky a německého jazyka pro nižší ústavy. 1. 9. 1878 je Karel jmenován skutečným učitelem na reálce v Plzni se zkušební dobou tři roky. Od začátku září roku 1881začíná Karel užívat titul profesor. Je definitivně potvrzen učitelem na plzeňské reálce, ale kvůli nedostatku peněz ještě doučuje na jiných ústavech či v rodinách. V této době se začíná věnovat své spisovatelské činnosti. V roce 1896 dostává Karel za svůj román „Za štěstím“ ostrou důtku a pohružku přísnějšího potrestání od zemské školní rady. Román totiž popisuje těžké osudy Čechů, kteří hledají své štěstí ve Vídni. Prý je kromě jiného označován za nesnášenlivý vůči německému lidu. Spor se nakonec díky kontaktům Karla urovná. Dne 6. 1. 1898 však Karla čeká další rána. Umírá jeho žena Marie. Ještě tentýž rok dne 19. 6. se Karel znovu žení. Tentokrát si bere paní Betty Juránkovou, vdovu po továrníkovi. Učinil tak, aby se zbavil hmotné tísně. Dokonce si přestává přivydělávat doučováním a naplno se věnuje své literární práci. 23. 9. 1903 umírá ve věku 80 let Karlova matka. Karel odchází roku 1908 do penze po 35 letech služby na plzeňské reálce. Léto tráví ve Štěkni, po které se mu tak stýskalo. Roku 1916 Karel těžce onemocní. Dostává těžký zápal plic. Odjíždí proto do Štěkně, kde se zotavuje. Karel je však silný kuřák a dál ztrácí zdraví. V roce 1919 Karel onemocní Karel rozedmou plic a rozšířením srdce. K tomu se mu ještě kazí zrak., proto mu čte manželka a jeho studenti. Karel nadobro přestává vycházet ze svého příbytku, je v péči plzeňského lékaře. V květnu roku 1923 se mu udělá lépe. Z Plzně je převezen do Štěkně, kde obývá pravé křídlo panství. Karel Klostermann prohrál svůj boj s nemocí dne 16. 7. 1923. Umírá ve věku 75 let ve Štěkni. Karel je pochován v Plzni na čestném místě na hřbitově Sv. Václava.