Josef Věromír Pleva

Josef Pleva se narodil v posledním roce 19. století v Moravské Svratce (dnes je to součást Svratky) a do to velice chudobných poměrů. Dům, kde léta žil, patřil strýci a prarodičům maminky. Otec pracoval jako nádeník a měl štěstí, že si našel jinou práci a to na dráze, kde pracoval, na stavbě železnice ze Žďáru nad Sázavou do Havlíčkova Brodu. A musel se pěkně otáčet, když měl osm dětí. Pro rodinu byl výdělek velice slabý, proto není nic zvláštního, že se často stěhovali za obživou. Když Josífku bylo jedenáct let, nastoupil již k sedlákovi do služby a dřel od vidím do nevidím, tím skončila jeho dětská bezstarostnost. Dětským hrátkám na návsi musel dát sbohem a věnovat se starosti o krávy na pastvě. Chodil do školy, což byla povinnost, ale také kvůli tomu musel vstávat již ve čtyři hodiny a nejdříve napást krávy. Kdo by tenkrát tušil, že tyto dětské zážitky, použije při psaní knižního bestselleru pro děti Malý Bobeš. Kniha poprvé vyšla v roce 1931 a patřila ke knihám, které vybočovaly ze zaběhnutých příběhů idylických dětských světů. Kniha se zmiňuje o velké bídě, ukazuje řadu sociálních problémů a setkáme se i s častou smrtí. Vyučil se knihařem. Již jako mladý muž musel v roce 1917 nastoupit na vojnu, jít na italskou frontu a bít se za císaře pána. Dezerce byly časté, i Josef Pleva se o jednu pokusil, byl lapen a šel znovu na frontu a byl rád, že nebyl zastřelen. Válečná vřava přinášela útrapy, ke kterým nebyl každý odolný, statisíce mužů umíralo při válečných půtkách, ale Josef se z té hrůzy vymanil jen za cenu těžkého zápalu plic a byl poslán domů. Po válce začal pracovat jako knihař v Novém Městě na Moravě a věnoval se samostudiu, později v Čáslavi započal učitelské studium, které dokončil v roce 1924. V těchto letech si přidal ke jménu jméno Věromír, aby každému ukázal, co si o válce myslí. Pro své levicové smýšlení vstoupil do komunistické strany v roce 1927. Jak bylo už povězeno, jeho nejslavnější kniha o Malém Bobešovi, vyšla v roce 1931 a byl to úspěch, který by nikdo nečekal. Kdyby se někdo ptal, kudy se ubíral další spisovatelův život, najde ho v jeho knihách, ve kterých psal o sobě. V tvrdé Husákově normalizaci se postavil proti honu na katolické spisovatele v 50. létech, dostal přes prsty a byl za svůj postoj peskován, na což se stáhl do ústraní. Jaká to byla velká sláva, když v letech 1961-1962, přijeli do Slavkovic filmaři a začali natáčet Bobešovy příhody na vesnici. Stále měli filmaři na blízku zvědavé diváky, pro které to bylo něco extra, vždyť přijeli již slavní umělci z Prahy - Radovan Lukavský, Dana Medřická nebo Stanislav Neumann. Natáčelo se též v jejich chalupách. V hlavní dětské roli zazářil Jiří Lukeš, který již úspěch v dalších filmech nezopakoval a v roce 1969 svoji kariéru ukončil. Na konci filmu se rodina odstěhuje do města. Druhá část knihy, Malý Bobeš ve městě, se vztahuje k městu Žďár nad Sázavou, ale kvůli exteriérům se film natočil v Táboře. Zde Bobešův tatínek pracoval ve fabrice a formoval jeho dětskou duši. I když filmy byly úspěšné, dnes máme stovky tzv. kanálů a nikde nemají ve svém programu, místo, na promítání těchto dvou filmů. Mnozí si budou myslet, že vše je jenom agitka, ale ne vždy se lidi měli dobře jako dnes. Nutno ale také dodat, že knihy o Bobešovi byly povinnou četbou ve škole. Josef Věromír Pleva zemřel v roce 1985 a je pohřben na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě. Spisovatel je též autorem: Dávno tomu, Kapka vody, Robinson Crusoe (převyprávění románu D. Defoea), Hoši s dynamitem…