Hans Christian Andersen

Světoznámý spisovatel a pohádkář Hans Christian Andersen se narodil 2. dubna 1805 v Odense na dánském ostrově Fynu. Pocházel z velmi chudých poměrů, jeho otec byl nemocemi sužovaný švec Hans Andersen a matka o několik let starší, negramotná pradlena Anne Marie Andersdatter. Celá rodina žila a spala v jedné malé místnosti a proto bylo pro malého Hanse vysvobozením, když mohl zaběhnout do místního chudobince, kde žili jeho prarodiče z otcovy strany. S duševně nemocným dědou sice žádný rozumný hovor nebyl, ale zato babička, která pečovala o místní zahradu, uměla vyprávět ty nejkrásnější pohádky a příběhy, při nichž se malému chlapci doslova tajil dech. Roku 1816 zemřel Hansovi otec a on byl nucen přestat chodit do školy a začít pracovat v místní továrně. Rodinná situace byla více než bídná, zvláště poté, co matka propadla alkoholismu. Nebýt starší sestry, která vypomáhala penězi, získanými prostitucí, (za což se však Andersen hluboce styděl) neměli by často doslova co do úst. Vyrůstal z něho přecitlivělý, ale ctižádostivý chlapec, který už od dětství dětství vášnivě miloval divadlo a literaturu. Vyrobil si si malé loutkové divadélko a ušil pro své loutky oblečky. Přečetl a přehrál s nimi všechny možné hry, které si mohl vypůjčit, mezi nimi také díla Williama Shakespeara. Jako čtrnáctiletý utekl z domova a snažil se prorazit v Kodani, kde se neúspěšně pokoušel uživit jako loutkoherec. Nějaký čas zpíval i ve sboru Royal Opery, později ale přišel o hlas. Snil o tom, že bude umělec: herec či tanečník. Ředitel kodaňského divadla,Jonas Collin, se mu snažil pomoci a poslal jej studovat - zajistil mu dokonce stipendium krále Frederika VI. na gymnáziu ve Slagelse, později pak na škole v Helsingeru, kde mladík zůstal až do roku 1827. Andersenovi však učení příliš nešlo a lze říci, že zde získal pouze základy, které již nikdy nerozšířil. Dobu strávenou ve škole později nazýval nejčernějšími a nejtrpčími roky ve svém životě. Hercem se Hans Christian Andersen sice nikdy nestal, objevil v sobě ale literární talent a svou první knížku, Duch v Palnatokově hrobě vydal ( pod pseudonymem William Christian Walter) už v roce 1822. Postupně se mu začínalo dařit lépe a roku 1833 dokonce podnikl cestu po Evropě, navštívil mj. Paříž, Řím, Vídeň a Neapol. Čeho se však nikdy nezbavil, byla duševní trýzeň, pramenící jednak z nuzného dětství a jednak z jeho sexuální orientace - Andersen velmi brzo poznává, že více než ženy jej přitahují muži, což ovšem bylo v jeho době více než skandální. Známá je však i jeho nenaplněná láska k operní zpěvačce Jenny Lindové, přezdívané švédský slavík, která jej ale brala spíše jako přítele či bratra. Snažil se tedy svou sexuální orientaci utajit a celý život tak raději prožil v jakémsi dobrovolném celibátu. Nikdy se neoženil a není ani známo, že by měl nějaké potomky. Muž, kterého příroda ochudila o hezkou tvář, ale nadělila mu nezměrné duševní bohatství, tak hledal útočiště ve světě svých příběhů. Díky tomu vzniklo více než 150 jeho pohádek, z nichž mnohé se staly klasikou (Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařův slavík, Císařovy nové šaty, Statečný cínový vojáček, Křesadlo a Malá mořská víla). Kromě světoznámých pohádek napsal také několik románů a (spíše neúspěšných) básnických sbírek a divadelních her a také svou vlastní autobiografii Pohádka mého života. H. CH. Andersen měl mnoho vynikajících a slavných přátel, k nimž patřil např. Charles Dickens nebo bratři Grimmové, v roce 1851 získal za své literární zásluhy titul pofesora, roku 1874 byl dokonce jmenován radou. Rok nato, 4. srpna 1875, Hans Christian Andersen umírá. Den jeho pohřbu, kterého se zúčastnil i král Kristián IX., byl vyhlášen dnem národního smutku. Slavný pohádkář je pochován na Assistenském hřbitově v Kodani a z jeho rodného domku v Odense je dnes malé muzeum, hojně navštěvované malými i velkými obdivovateli Andersenova nesmrtelného díla.