Gabriel Gobin

Herec Gabriel Gobin pocházel sice z Belgie, od dětství ale žil ve Francii a tady také odehrál bezmála 150 vedlejších rolí ve filmu a televizi. Narodil se ve vesnici Hacquegnies v Belgii nedaleko francouzských hranic, v sedmi letech s rodiči přesídlil do Francie. Herectví studoval v Lille na konzervatoři , kterou dokončil s úspěchem v roce 1928. Poté hrál v několika oblastních divadlech, jako herec se vracel i do rodné Belgie, v polovině třicátých let nakonec zakotvil v Paříži a několik let hrál v Théâtre des Mathurins, nejčastěji v dílech moderních francouzských dramatiků. Na stříbrné plátno vstoupil až ve zralém věku po druhé světové válce, a i když hrál jen epizodky, podařilo se mu participovat na řadě zásadních francouzských filmů té doby. Debutoval úlohou kavárníka v NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ (Quai des Orfevres, 1947), poté několikrát točil s Yvesem Allégretem, zmínku si zaslouží i účast ve dvou Cayattových justičních dramatech (SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST – Justice est faite, 1952; VŠICHNI JSME VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assassins, 1952). V této době hrál i v několika filmech ročně, mezitím navázal také spolupráci s televizí a pokračoval i v práci na jevišti, přelom 50. a 60. let strávil na prknech Comédie des Champs Elysées. Před kamerou se několikrát objevil v úspěšných filmech v rolích četníků (ČERNÝ SPIS – Le dossier noir, 1955; PAŘÍŽ, HOTEL PALACE – Paris, Palace Hôtel, 1956; PREZIDENT – Le président, 1960) nebo policejních inspektorů (ČERVENÁ JE ŠPATNÁ – Le rouge est mis, 1957; NOC A ZMATEK – Le désordre et la nuit, 1958). V jeho filmografii lze vysledovat početnější spolupráci s režisérem Gillesem Grangierem a jeho dvorním hercem Jeanem Gabinem, s nimiž točil celkem šestkrát. S Gabinem pracoval i pod vedením jiných režisérů, například Henriho Verneuila (MELODIE PODZEMÍ – Mélodie en sous-sol, 1963). Celkem osmkrát se objevil v oblíbeném televizním seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1958-1978), poměrně velké příležitosti dostal i v dalších seriálech, zvláště v sedmdesátých let, kdy již nehrál v divadle. Mezitím ve filmu odehrál další role policistů (SLEČNA UČITELKA – Mademoiselle, 1965; HEROIN – La horse, 1970 – zde opět s Jeanem Gabinem), před kamerou byl také soudcem (RIZIKO POVOLÁNÍ – Les risques du métier, 1967). Z Gobinovy nepočetné účasti v komediálním žánru připomeňme alespoň slavnou válečnou komedii VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966), v níž byl technikem pařížské Opery. Před filmovou kamerou se objevil naposledy v bezejmenné epizodě starého muže v komedii Georgese Lautnera NENADÁLÝ HOST (L’invité surprise, 1989), v této době také naposledy hrál v televizi. V roce 1993 byl Gobin postižen mrtvicí a od té doby zůstal ochrnutý na polovinu těla, proto musel ukončit své umělecké aktivity a dožil v soukromí. Zemřel 9. února 1998 ve věku 94 let.