Karel Kalaš

Karel Kalaš se narodil ve Vídni, 9. října 1910. Vyrůstal v prostředí české dělnické menšiny, a tak není divu, že jeho první kroky jej vedly k přípravě na dělnické povolání – do tiskárny, kde se v letech 1926-30 vyučil a dostal práci strojmistra. Z dobových divadelních plakátů lze však dovodit, že jeho otec působil v ochotnickém spolku 16. vídeňského okresu jako herec i režisér, a tak není divu, že Kalašův zájem o divadelní múzu měl vydatnou podporu. Když po půl roce práci v tiskárně ztratil, začal docházet na hodiny zpěvu k prvnímu představiteli Vaška ve vídeňském provedení Prodané nevěsty (F.Pagin). U něj se velmi dobře připravil na dráhu sólisty, takže se jeho talent již od roku 1934 začal prosazovat v angažmá Slovenského Národného divadla v Bratislavě. Tam působil pod vedením uměleckého šéfa, dirigenta Karla Nedbala. SND a výkony umělců získaly ve třicátých letech vynikající pověst, a tak byl Karel Kalaš po pěti letech pozván Václavem Talichem k hostování do pražského Národního divadla, aby tam ztvárnil roli Marbuela ve Dvořákově opeře Čert a Káča. Vzápětí, od srpna 1939, byl přijat jako sólista opery ND a úspěchy přicházely jeden za druhým. Výčet jeho rolí je úctyhodný (cca 40) a lze jej bez nadsázky označit nejen za „Smetanovského pěvce“, ale i za umělce se zajímavým basem a s velkým citem pro světový dramatický i buffo repertoár. Kalašovy postavy byly lidsky přesvědčivé, bez zbytečných gest. Vládl hlasem schopným velké výrazové rozmanitosti. Jeho buffo postavy byly naplněny hřejivým a jemným humorem. V Národním divadle působil až do roku 1972. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1962 v Offenbachových Hoffmanových povídkách, a sice ve 3. dějství v postavě mnichovského učence Crespela, který pečuje o svoji nemocnou dceru Antonii. V roce 1971 v TV zpěvohře ztvárnil postavu dědečka „Mládí“, která byla natočena podle předlohy Georgese Neveuxe s hudbou Bohuslava Martinů. Z výčtu rolí je patrné, že tento vynikající basista měl s filmem společného méně, avšak jeho umělecká dráha v operním žánru je pozoruhodná. Když se režiséři filmu Kulový blesk (1978) rozhlíželi, koho obsadit do role emeritního operního zpěváka Bílka, padla volba na Karla Kalaše. A udělali dobře. Stojí vždycky za to připomenout si člověka, který život zasvětil jinému uměleckému žánru, a který, kromě jiných ocenění, za své celoživotní mistrovství obdržel v roce 1995 prestižní cenu Thálie. 3. května 2001 odešel do divadelního nebe jeden z posledních pamětníků "zlaté éry" Národního divadla v době, kdy by se dožil 91 let. Svoji manželku, zpěvačku ND Miladu Jiráskovou, tak přežil o celých devět let. PS: Jen pro pořádek – celkový přehled ocenění KK: 1949 – Státní cena 1949 - 3.cena Divadelní Žatvy za postavu žalářníka Beneše Smetanovy opery Dalibor 1965 – ZU 1995 – cena Thálie „Za celoživotní mistrovství“