Rellys

Kdysi populární herec Rellys patřil ve 40. a 50. letech minulého století k oblíbeným francouzským komikům. Narodil se v Marseille jako Henri Borelly a pocházel z prostých poměrů, v mládí vystřídal několik zaměstnání, mimo jiné byl cukrářem. Táhlo jej to ale k různým formám jevištní prezentace a ve dvacátých letech se začal prosazovat jako amatérský divadelní herec, v roce 1925 vyhrál v Marseille soutěž zpěváků. Po absolvování vojenské služby pak přijal angažmá v zájezdových představeních kabaretního charakteru a v jižní Francii a severní Africe sklízel úspěchy například jako imitátor Maurice Chevaliera. Tehdy se také zrodil umělecký pseudonym Rellys, který vznikl úpravou příjmení. Uplatnění před kamerou umožnil Rellysovi jiný slavný rodák z jižní Francie, režisér Marcel Pagnol, který kvůli zachování autenticity svých filmů s oblibou angažoval své krajany. Rellys se poprvé v menší roli objevil v příběhu ANGELE (1934), při konečné úpravě byly ale scény s ním vystříhány, takže za jeho debut se dá považovat až následující film MERLUSSE (1935), opět v Pagnolově režii, kde hrál soudního zřízence. Pak se objevil v závěrečném příběhu slavné Pagnolovy trilogie CÉSAR (1936), mezitím začaly přicházet i nabídky od jiných režisérů, několik velkých příležitostí mu poskytl René Pujol a Rellys pomalu pronikal do širšího povědomí, brzy se prosadil i na větších divadelních scénách. Během druhé světové války se Rellys vypracoval k hlavním rolím, přičemž zůstal věrný komediálnímu žánru. Zatímco film NARCISSE (1940) s jeho první titulní rolí a příběhem chudého Narcisse, který se kvůli dědictví musí stát pilotem, prošel kiny bez většího zájmu, druhý film s Rellysovou hlavní rolí NEBOŽTÍK MIKULÁŠ (Le feu Nicolas, 1942) byl uveden i mimo Francii. Mimořádně úspěšný byl i film POSTRACH BILETÁŘŮ (Le roi des resquilleurs, 1945), který v prvním poválečném roce vidělo ve francouzských kinech přes tři a půl miliónu diváků. Kromě hlavních rolí byl Rellys nadále angažován i do menších partů v umělecky ambicióznějších projektech, několikrát jej ke spolupráci přizval André Cayatte (ROGER LA HONTE, 1946), znovu také Marcel Pagnol (MANON OD PRAMENE – Manon des Sources, 1952). Svou pozici předního populárního komika stvrdil Rellys dalšími úspěšnými komediemi LINKA 84 NA DOVOLENÉ (Le 84 prend des vacances, 1949), AMÉDÉE (1950) nebo PAMĚTI KRÁVY JOLANDY (Les mémoires de la vache Yolande, 1950). V následujících letech se Rellys musel spokojovat již jen s menšími rolemi, objevil se nicméně ještě v několika desítkách filmů různých žánrů, z těch u nás známějších můžeme připomenout kriminální komedii ZAHRADNÍK Z ARGENTEUIL (Le jardinier d´Argenteuil, 1966), mezitím začal častěji vystupovat také v televizi. Pokračoval i v práci pro různá divadla a uplatnil se například na scénách Odéon Théâtre de France nebo Théâtre de la Ville. Svou filmovou kariéru zakončil důstojně po boku svého krajana a slavnějšího komika Fernandela, s nímž vytvořil ústřední pár dvou starých přátel v posmutnělé komedii TĚŽKÉ LOUČENÍ (Heureux qui comme Ulysse, 1970). Později se Rellys objevil několikrát ještě v televizi, koncem sedmdesátých let ale odešel do rodného Marseille, kde zbytek života strávil v soukromí. Zemřel 20. července 1991 ve věku 85 let.