Nicolas Silberg

Herec Nicolas Silberg patří k předním osobnostem francouzského divadla, z rolí před kamerou jej proslavil především hrabě Bussy v seriálu PANÍ Z MONSOREAU (La dame de Monsoreau, 1971), který se i u nás těšil značné popularitě. Silberg je umělecký pseudonym, vlastní jméno herce zní Gérard Fruneau a narodil se ve městě Montfaucon na východě Francie. Herectví studoval původně v Nantes v letech 1964-1967, potom přestoupil na Národní konzervatoř dramatického umění v Paříži, kde získal průpravu pod vedením Roberta Manuela a Louise Seignera. Studium zakončil druhou cenou v oboru tragédie a moderní komedie, mimoto zaujal postavou Dona Sallusta v Hugově Ruy Blasovi. Hned po studiích byl Nicolas Silberg přijat do angažmá v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française, kde setrval přes třicet let (1970-2003). Na tomto jevišti debutoval v Molierově Donu Juanovi, jeho doménou se pak staly role dramatické a tragické, bohaté možnosti mu nabídly hry Pierre Corneilla, nejvýznamnější kreace předvedl v Dostojevského Idiotovi (1975) nebo v Hugově dramatu Hernani (1974), z pozdější doby to byl Britannicus od Jeana Racina (1989). Od počátku sedmdesátých let se Nicolas Silberg objevuje také před kamerou, zpočátku to bylo hlavně v televizi. Do povědomí veřejnosti vstoupil především hlavní mužskou rolí hraběte Bussyho v historickém seriálu PANÍ Z MONSOREAU (La dame de Monsoreau, 1971), své další vstupy před kameru spojil především s televizními adaptacemi divadelních her, hrál ale i v dalších historických seriálech. První významnější role ve filmu mu nabídl až Paul Vecchiali, po boku Danielle Darrieux hrál Silberg například v dramatu NAD SCHODIŠTĚM (En haut des marches, 1983). Titulní roli pak ztvárnil v dramatu MESRINE (1984). V devadesátých letech se Nicolas Silberg objevoval v koprodukčních mezinárodně obsazených projektech, po boku Claudie Cardinale to byl například film MAYRIG (1991), následně hrál v historických životopisných filmech jako JEFFERSON V PAŘÍŽI (Jefferson in Paris, 1995) nebo LAUTREC (1998). Znovu točil také s Paulem Vecchialim, na postu režisérky jej dvakrát ke spolupráci přizvala Josiane Balasko (VELKÉ MILOSTNÉ VOLÁNÍ – Un grand cri d´amour, 1997; EXMANŽELKA MÉHO ŽIVOTA - L′ex-femme de ma vie, 2004). Prosadil se i v dabingu a jeho hlas zazněl například v animovaných filmech o Astérixovi. Divadelnímu herectví se Nicolas Silberg po odchodu z Comédie Française věnuje již jen výjimečně, v posledních letech se oddává především své další vášni, malování. Výstavu vlastních obrazů prezentoval například ve foyer divadla Théâtre des Vieux Colombier. Za svůj přínos francouzskému divadlu obdržel od ministerstva kultury Řád umění a literatury, je také nositelem Řádu za zásluhy a v Comédie Française je od roku 2003 čestným členem.