Jana Hlaváčová

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jany Hlaváčové: ...Je to štěstí mít práci,ale mrzí mne, že její množství nemohu regulovat, vybrat si. My herci jsme vlastně neustále manipulováni. Nemám ráda hraní jako, všechno musí být pravda./1/str.37 ...Myslím, že každý člověk je schopen všeho, i když o tom neví. Záleží na okolnostech, do jakých se dostane, nebo které ho překvapí. Kdysi jsem si myslela, že bych nikdy v životě nedokázala zabít. Jako herečka jsem typ, který chce poznat a hrát co největší množství různých charakterů. A právě při téhle práci jsem koilikrát překvapila sama sebe a zděsila se, jak člověk dokáže být zlý, sprostý, podlý. A tak já si tyhle ošklivé věci odreagovávám na jevišti, abych pak v civilu mohla být príma holka./2/str.41 /1-2,Život je kulatý, Zuzana Maléřová, Olympia 1988/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jany Hlaváčové: …Ve velkém divadle zůstává herec nejmanipulovanějším článkem. Postrkuje ho každý-rozhodují o vás také osvětlovači a technici, když vás špatně nasvítí nebo špatně nasvítí scénu. O hercích se vznešeně mluví jako o viditelném vrcholku ledovce./1/ …Herec musí mít tedy jasno o sobě a dál musí vědět, co chce a co ne. Tím se buduje a vzniká to, čemu se říká osobnost. Kumštýř by se neměl chtít zalíbit každému, dokonce by mělo být ctižádostí, někomu se strašně nelíbit. I geniálního herce můžete zničit přes noc-když mu vezmete sebevědomí, jistotu. Nemyslím namyšlenost, ale víru v sebe sama./2/ …Budete se divit, ale jako děvčátko jsem byla blondýnka s modrýma očima. Pak jsem prodělala moc zlou nemoc, paratyf a vypadalo to se mnou bledě. Nešťastná maminka běžela k lékárníkovi a ten ji dal silný prášek. Buď to zabere, nebo zabije, jiná pomoc už není…Z nemoci jsem se vyklubala-už s hnědýma očima./3/ …Roky přibývají každému, ale dají se vzít sportovně na vědomí. Důležité je nestárnout vnitřně. Vnitřek vlastně prozařuje ven…/4/ /1-4, Obyčejné rozhovory, Miluše Zindelová, Magdalena Dietlová, nakl. Kredit,1991, str.22-24/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jany Hlaváčové: …Chápu herce, že se bojí rozzlobit si šéfy a vedení divadla, protože herec je na rozdíl od malíře nebo hudebního skladatele článkem vždycky na někom závislým,…/1/ …Všichni mi pořád jen opakovali: „ Ty jsi divadelní herečka“ a já pořád nechápala, co tím myslí. Odpověď na tuto otázku mi dal až Otakar Vávra, když jsem u něho shodou okolností hrála právě tu Boženu Němcovou. Teprve on mi to tajemství odhalil a musím říct, že to byla úplná hloupost, kterou mi mohl říct kterýkoliv režisér předtím, kdyby si dal tu práci….Pan režisér Vávra se mnou natočil jeden monolog, pak to stopnul a řekl mi:“ Pojďte se podívat.“ Pustil mi to a říkal: „Vy máte velice výrazný obličej a výrazná ústa. Musíte věřit tomu, že když si něco myslíte a něco cítíte, ta kamera je tak citlivá, že to všechno vití. Nemusíte nic přidávat a vzhledem k výrazným rtům nemusíte ani tak přesně artikulovat jako na divadle.“/2/ …Já vždycky trpěla obavou, aby divák pochopil, co mu chci sdělit, tak jsem asi vždycky trochu přitlačila, že toho ve výrazu bylo nakonec víc, než bylo třeba./3/ …Například jsem nikdy nefigurovala v žádné zavedené filmové partičce, což neříkám nijak ve zlém, tak to prostě je, a každý režisér, jak známo, okruh svých oblíbených herců mění jen nerad./4/ /1-4, Cinema 8/2004