Géza Včelička

" No tak vidíš, Máňo, přeci jsme tě lízli, tohle jsi nám holka, dělat neměla! Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly, teď dostaneš mordu do těla... " Tuhle trampskou písničku zná asi každý, ale kolik z nás ví, kdo za touto věčně zelenou klasikou vlastně stojí? No přece Antonín Eduard Včelička! Že vám to jméno nic neříká? A co takhle Géza Včelička - spisovatel, básník, cestovatel, malíř, muzikant a hlavně milovník všeho krásného... Narodil se 7. května 1901 v Praze do chudé rodiny číšníka a pradleny. Dětství prožil ve starobylé, ale nuzné čtvrti Na Františku a tato místa se mu později stala inspirací k mnoha jeho dílům. Mladý Včelička se po otcově vzoru vyučil číšníkem, v době krize však musel několik let pracovat i v továrně. Ani jedno z povolání mu na zdraví nepřidalo, a protože měl, díky hladovému dětství, poměrně chatrné zdraví, trpěl pak po většinu života závažnými dýchacími problémy. Díky svému dělnickému původu vždy jednoznačně tíhl k levici a byl od mládí přesvědčeným komunistou. Jeho velkou láskou byl tramping, v němž, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, hledal únik před každodenními problémy tehdejšího světa. Od počátku 30. let Včelička působil jako redaktor, později i i jako šéfredaktor, levicového časopisu Tramp a pracoval také v redakci Rudého práva. Zajímavý je i původ jeho pseudonymu - původně si za něj vybral slovo "geuzo", což bylo středověké označení pro žebráka, ale v 17. století si tak začali říkat nizozemští vlastenci, kteří bojovali proti španělským okupantům. Pro Včeličku to znamenalo synonymum ke slovu "proletář", ale protože jeho trampští kamarádi o nějakých "geuzech" v životě neslyšeli, prostě a jednoduše si Toníka přejmenovali na Gejzu, anebo také Gézu - a nové jméno mu už nikdo neodpáral! Také cestovatelem, čili „světoběžníkem“ se Včelička stal víceméně náhodou a spíše nedobrovolně, protože když mu lékaři, v souvislosti jeho chorobou, doporučili pobyt u moře, neměl výrazně nemajetný "pard" Géza ani na jízdenku. Vyrazil tedy na "ozdravnou tůru" pěšky a získal tak lásku na celý život. V letech 1926-1933 stihl poznat mnoho zemí. Mimo jiné navštívil Německo (z čehož vytěžil knihu reportáží V zemi hákového kříže) a Sovětský svaz (Dvě města na světě). A právě v SSSR, konkrétně mezi oděsskými bezdomovci, prý zaslechl i melodii budoucí "Máni". Protože se mu zalíbila, opatřil ji doma českým textem a možná ani netušil, jaký evergreen právě složil. Gézovým hlavním povoláním však bylo psaní - Včelička je autorem několika knih, z nichž nejvýznamnější jsou jeho romány Kavárna na hlavní třídě (1932) a Policejní hodina (1937). Zdramatizovaná "Kavárna" se už roku 1933 dostala na scénu pražského Divadla E. F. Buriana a po válce se obě díla dočkala i svého filmového zpracování. To už se však choroba (rozedma plic) jejich autora rychle zhoršovala, takže nakonec zůstal prakticky odkázaný jenom na svůj byt a pracovnu. Přesto ve svém srdci stále zůstal trampem a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 dokonce svolal tiskovou konferenci, na které pronesl k této věci zásadní proslov. To už byl nositelem titulu Zasloužilý umělec z roku 1960 a také laureátem Řádu práce. Géza Včelička zemřel 30. prosince 1966 v Praze a od té doby pomalu upadá v zapomnění - po roce 1970 se o něm nesmělo moc hovořit, protože byl tramp a dnes zase proto, že byl komunista.