Syd Barrett

Roger Keith Syd Barrett (6. ledna 1946 - 7. července 2006) proslul především jako zakladatel a první kytarista skupiny Pink Floyd. Syd Barrett se narodil v Cambridgi jako nejstarší ze tří dětí (měl dva mladší bratry a sestru). Sydovo vlastní jméno je Roger Keith Barrett, Syd je jeho přezdívka ze střední školy. On sám tuto přezdívku neměl rád a bránil (marně) jejímu používání. Matka, na které byl velmi závislý, mu nikdy neříkala jinak než Roger. Syd vystudoval Cambrigde High School For Boys, kam chodil o dva ročníky výš i Roger Waters, pozdější baskytarista skupiny Pink Floyd. V té době se ovšem neznali, poznali se až později v Londýně. Krátce před jeho šestnáctými narozeninami zemřel jeho otec a Syd tuto ztrátu těžce nesl. Na rozdíl od Waterse, který ztratil otce v druhé světové válce, několik měsíců po svém narození, se z ní ale brzy vzpamatoval a tato událost neměla na jeho tvorbu (na rozdíl od Waterse) prakticky žádný vliv. Syd pravděpodobně ještě více než hudbu miloval malířství a toužil se stát seriózním umělcem. I když jeho nápady byly dosti výstřední, byly jeho kresby vcelku kladně přijímány a to i ze strany pedagogů umělecké školy, na kterou také chodil. Už v jedenácti letech ale začal experimentovat i s hudbou a když mu rodiče koupili napřed mandolínu a později banjo, bylo téměř rozhodnuto. Sám si ještě koupil ve dvanácti letech svoji první kytaru (španělku), ale ta mu brzy přestala stačit a splnil si svůj sen o elektrické kytaře. Postavil si k ní i vlastní zesilovač a už ve třinácti letech vstoupil do první kapely (klasická školní - „tělocvičnová“ formace) Geoff Mott And The Mottoes. V této a jí podobných skupinách vydržel hrát ještě následující tři roky. Od šestnácti let ale v žádné kapele nepobýval. Věnoval se střídavě malování a experimentování s hudbou, často o přestávkách trénoval hru se svým „nejlepším kámošem“ Davidem Gilmourem, který ho později ve skupině Pink Floyd nahradil. Gilmour byl ve hře na kytaru již o dost dál a několik triků, kterými se později Syd proslavil natolik, že byl uznán mnoha encyklopediemi a učebnicemi hry na kytaru za autora nového stylu „glissando guitar“, pochází právě od Gilmoura. V šestnácti letech sestoupil k basové kytaře a hrál ve formaci s názvem The Hollering Blues, která se ale záhy rozpadla a Syd se přestěhoval do Londýna, kde se setkal s Bobem Klosem, Rogerem Watersem, Richardem Wrightem a Nickem Masonem, kteří se již asi půl roku znali. Spolu pak založili formaci, která si zpočátku říkala Sigma 6, později prošli mnoha změnami názvu, až definitivně zakotvili u jména Pink Floyd (původně ovšem The Pink Floyd Sound - tedy „zvuk Pinka a Floyda“, což jen dokládá odkud se vzal název - podle jmen dvou Sydových oblíbených bluesmanů z Georgie Pinka Andersona a Floyda Councila). Rok 1965 strávil Barrett cestováním mezi Cambridge a Lodýnem, ale nakonec se usadil ve „swingujícím Londýně“ natrvalo, když sdílel byt s Rogerem Watersem a společně také tvořili. V té době psali písně oba, Barrett i Waters, jenomže Sydovy melodie byly mnohem svižnější a použitelnější. Waters už v té době příliš rozvíjel svá ponurá témata a to nebylo pro tehdejší léto lásky to pravé… Skupina Pink Floyd nahrála pod Sydovým uměleckým vedením singl Arnold Layne, který se stal prvním oficiálním singlem skupiny. Syd Barrett se podílel ještě na dalších singlech (See Emily Play, Apples And Oranges, It Would Be So Nice a Point Me At The Sky). Má rovněž i největší autorské zásluhy na prvním LP skupiny Pink Floyd s názvem The Piper At The Gates Of Dawn (LP pojmenoval Syd podle postavy ze své oblíbené knížky – Wind In The Willows, Vítr ve vrboví od Kennetha Grahama). V průběhu práce na druhém albu skupiny, které neslo název A Saucerful Of Secrets eskalovaly Sydovy problémy s drogami (především LSD) a také se rapidně zhoršoval jeho psychický stav (začala se u něj projevovat paranoia a schizofrenie). Spoluhráči ve skupině byli ze Sydova stavu značně znepokojení. Přijali do skupiny proto Sydova kamaráda Davida Gilmoura, který zpočátku Syda doplňoval, ale záhy zcela převzal jeho místo. Syd se po odchodu z kapely krátce věnoval sólové dráze. Stihl vydat dvě řadová alba: The Madcap Laughs a Barrett. Vyšlo také několik kompilačních alb, z nichž nejdůležitější je Opel. V únoru roku 1972 ještě krátce vystupoval s narychlo sestavenou formací s názvem The Stars, která se ale záhy rozpadla, především vinou Barrettových nepředvídatelných psychických stavů. Od té doby žil Syd Barrett v ústraní, stranil se veřejnosti a hudbu neprovozoval. Vyhýbal se jakémukoliv kontaktu s hudebním světem i svými fanoušky.