Mireille Balin

Životní pouť kdysi slavné herečky Mireille Balin kopíruje osudy řady jiných francouzských hvězd, jejichž kariéru ukončila kompromitace s německými okupanty. Mireille Balin, vlastním jménem Blanche Mireille Balin Cesarine se narodila v Monte Carlu, její otec, který byl novinářem, pocházel z Monaka, matka byla Italka. O moderním smýšlení rodičů svědčí fakt, že Mireille se narodila v nemocnici, což v té době nebylo zcela obvyklé. V Marseille navštěvovala dívčí školu, učila se na klavír a také jezdila na koni. Po přestěhování rodiny do Paříže a následných finančních potížích musela Mireille začít pracovat, původně jako prodavačka, později byla sekretářkou ve firmě slavného módního návrháře Jeana Patou. Krásný zjev mladé Mireille pochopitelně nemohl zůstat bez povšimnutí a její dráha úřednice neměla dlouhého trvání, velmi brzy se stala vyhledávanou modelkou. Jako se tak stalo u mnoha jiných začínajících hereček, tak ani Mireille Balin coby úspěšná modelka nemohla uniknout zornému poli filmařů a ve třiadvaceti letech dostala svou první filmovou roli. Debutovala ve filmu VIVE LE CLASSE! (1932), kde se objevila po boku Fernandela (v tomto filmu hrála pod jménem Mireille Séverin). Další, již větší úlohu ztvárnila v ambiciózním trojjazyčném projektu G. W. Pabsta DON QUICHOTTE (1933), který byl adaptací slavné Cervantesovy předlohy. Následovala první hlavní role ve filmu NĚŽNÉ POHLAVÍ (La sexe faible, 1933). Do této doby spadá její partnerský vztah s tuniským boxerem Victorem Younki (1911-1945), trvalejší zájem o ni jevil také politik Raymond Patenotre (1900-1951), který byl v letech 1938-1939 francouzským ministrem hospodářství. Ten zahrnoval herečku luxusem, ale Mireille Balin jeho zájem neopětovala. Ve filmech hrála po boku dalších slavných herců té doby, za zmínku stojí neméně proslulé hvězdy jako Françoise Rosay, Ginette Leclerc nebo Viviane Romance. Ze spolupráce s Jeanem Gabinem vzešly dva významné filmy druhé poloviny třicátých let PEPÉ LE MOKO (Pepé le Moko, 1937) a GUEULE D'AMOUR (1937). V době natáčení těchto dvou filmů se Mireille Balin s Jeanem Gabinem sblížila, jejich vztah ale neměl dlouhého trvání. Mezi významné komerční úspěchy patřil film OHNIVÉ POLIBKY NEAPOLE (Naples au basier de feu, 1937). V tomto filmu se setkala s populárním hercem a zpěvákem Tino Rossim, který se pak na čtyři roky stal jejím životním partnerem. Koncem roku 1937 podepsala Mireille Balin smlouvu s významnou americkou filmovou společností MGM a odjela do Spojených států. Spory s americkými filmovými výrobci však vedly k tomu, že v Hollywoodu nakonec nenatočila ani jeden film a v roce 1938 se vrátila do Francie. Nedlouho nato byla hlavní protagonistkou filmu HROZBY (Menaces, 1940). Než tento film přišel do kin, došlo k německé okupaci Francie a přítomnost herce Ericha von Stroheima, který byl významným antinacistou, byla nepřípustná a film byl zakázán. Další společný film Mireille Balin a Ericha von Stroheim MACAO, L'ENFER DU JEU (1940) byl po německé okupaci přepracován a Stroheima nahradil Pierre Renoir. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let točila Mireille Balin také v Itálii; zde měla výhodu v tom, že díky rodinnému zázemí dokonale ovládala italštinu a nemusela být dabována. V průběhu okupace byla stále vyhledávanou herečkou hlavních rolí a jen v roce 1942 hrála v pěti filmech. Za zmínku stojí její účast v kvalitních kriminálních dramatech VRAH SE BOJÍ NOCI (L'assassin a peur la nuit, 1942) a POSLEDNÍ TRUMF (Dernier atout, 1942), po boku Charlese Vanela hrála v dramatu VYSOKO V POVĚTŘÍ (Le haut au vent, 1942), které bylo adaptací literární předlohy Jeana Vignauda. V září 1941 se Mireille Balin rozešla s Tino Rossim a nedlouho poté se jejím novým milencem stal mladý důstojník wehrmachtu Birl Desbok. Žili spolu střídavě v Cannes a v Paříži, Mireille Balin byla častým hostem na německé ambasádě a patřila k tehdejší pařížské smetánce. Do roku 1943 pak spadá její předposlední role v dramatu MALÁRIE (Malaria, 1943). Po osvobození Francie se Mireille Balin spolu s Desbokem pokusila o útěk do Itálie, oba byli ale zajištěni nedaleko Nice, kde se skrývali. Vítězové neznají slitování a dosud protežovaná hvězda spojená s německými okupanty byla vystavena fyzickému týrání a znásilnění. Desbok byl pravděpodobně zavražděn, ale o jeho osudech z této doby není nic bližšího známo. Mireille Balin byla původně uvězněna v Nice, později byla převezena do Fresnes. U soudu jí byla vyčtena mimo jiné účast na italském propagandistickém filmu OBLEŽENÍ ALCAZARU (L'assedio dell'Alcazar, 1940). V lednu 1945 byla propuštěna na kauci, ale neminul jí rozsudek v podobě ročního zákazu činnosti. Režisér Léon Mathot se o několik let později pokusil dát jí znovu šanci ve filmu POSLEDNÍ PROJÍŽĎKA (La derniere chevauchée, 1948), jeho snaha ale neměla úspěch. Herečka v té době trpěla zdravotními problémy, onemocněla tyfem a navíc z finančních důvodů musela prodat své luxusní byty v Paříži a Cannes. Znovu díky podpoře Léona Mathota získala do pronájmu malý domek v Cannes, kde pak žila zcela v ústraní. Duševně zlomená herečka propadla alkoholismu, což vyvolalo další zdravotní problémy, znovu musela několikrát změnit bydliště a nakonec se usadila v Paříži. Zemřela v nemocnici v Clichy-la-Garenne nedaleko Paříže 9. listopadu 1968 ve věku 59 let. Negativní emoce dnes již odezněly a Mireille Balin neodmyslitelně patří k legendám francouzské filmové historie; na svém kontě má bezmála třicet převážně hlavních rolí.