Zdeněk Pluhař

Ve svém rodišti Zdeněk Pluhař, budoucí významný romanopisec, scénárista a stavební inženýr, navštěvoval obecnou školu a reálné gymnázium, kde také maturoval v roce 1931. Své vzdělávání završil v roce 1937, když získal titul inženýra na Vysoké škole technické v Brně, obor stavební inženýrství. Jako mladý inženýr se podílel buď jako stavbyvedoucí nebo technický dozor na nejrůznějších drobných stavbáchv/Třebíč a okolí/. V roce 1938 byl mobilizován na výstavbu vojenských opevnění v pohraničí. Po demobilizaci pracoval jako pomocný inženýr. V roce 1942 a 1944 byl zatčen gestapem a internován vždy do Malé pevnosti v Terezíně. Zde byl také osvobozen v květnu roku 1945 Rudou armádou a byl nucen s podlomeným zdravím projít dlouhým léčením po prodělaném onemocnění skvrnitým tyfem. Jako stavební inženýr se zapojil do rekonstrukce mostů na řece Dyji. Od r. 1947 pracoval jako vedoucí stavební správy v Třebíči a stavbyvedoucí Vírské přehrady. Naposledy byl pracovníkem brněnského Hydroprojektu. Od roku 1956 byl spisovatelem ve svobodném povolání. Byl členem předsednictva Čs. obránců míru a v letech 1975 až 1980 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. Jeho celoživotní zálibou vedle literatury, byla speologie a horolezectví. Zdeněk Pluhař začínal psaním populárně naučných článků do novin a přednášek pro rozhlasové vysílání. Své prozaické pokusy zveřejňoval v denících jako Rudé právo, Lidová demokracie, nebo časopisech Věda a technika mládeži, Květy, Vlasta, Host do domu, Literární noviny, Plamen. V roce 1947 vydal svůj první romány Touha, chléb můj /1947/a Kříže rostou k Pacifiku /1947/. Velmi rozsáhlá románová tvorba Zdeňka Pluhaře často sloužila jako námět pro natočení filmu nebo televizní inscenace. Po dvouleté odmlce vydal román Mraky táhnou nad Savojskem /1949/, po kterém následoval román Bronzová spirála /1952/ o vynálezci lodního šroubu Josefu Resselovi. Román Modré údolí /1954/ předcházel vrcholnému dílu Zdeňka Pluhaře, románu Opustíš-li mne /1957/, který byl překládán do mnoha světových jazyků a má stále své čtenáře. Další romány Ať hodí kamenem /1962/, Úspěch /1965/, Vzpoura na Panteru /1967, pro mládež - Minuta ticha za mé lásky /1969/, Konečná stanice /1971/, Skleněná dáma /1973/, Jeden stříbrný /1973/, Devátá smrt /1977/, Bar U ztracené kotvy /1979/, V šest večer v Astorii /1982/, Opona bez potlesku /1985/ a poslední z této dlouhé řady románů Měšťanský dům /1989/, dokumentují, že Zdeněk Pluhař měl stále nová a nová témata, která s velkým zaujetím předkládal svým čtenářům. Zfilmovány byly romány Jeden stříbrný /1976, rež. Jaroslav Balík, scénář ve spolupráci Jaroslav Balík a Zdeněk Pluhař/, Konečná stanice /1981, rež. Jaroslav Balík, včetně scénáře/. Románové předlohy Zdeňka Pluhaře se dočkaly i televizního zpracování, jako román Úspěch /1966, rež. Evžen Sokolovský/, Skleněná dáma /1974 pod titulem Ateliér Rafael a Člověk na odstřel, rež. Fedor Kaucký, sc. Zdeněk Pluhař/, Ať hodí kamenem /1975, rež. a sc. Eva Sadková/, Konečná stanice /Tv Bratislava 1977, rež. Marta Gogálová, sc. Jiří Fried/, Opustíš-li mne /1978, rež. Vojtěch Štursa, sc. Zdeněk Pluhař a Dagmar Štursová/, Minuta ticha za mé lásky /1978, rež. Karel Pokorný/, Devátá smrt /1983, rež. Evžen Sokolovský/, V šest večer v Astorii /1985 s titulem Moje srdcová sedma, rež. Ludvík Ráža/ a Bronzová spirála /1989, rež. Jiří Sequens+sc/. Zdeněk Pluhař zemřel ve věku 78 let v Praze. Erkul