Otakar Jeremiáš

Otakar Jeremiáš byl synem učitele a skladatele Bohuslava Jeremiáše a bratr skladatele Jaroslava. Studoval na gymnáziu, z kvarty přestoupil na pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval u Jana Buriana hru na violoncello. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu byl z ústavu roku 1909 vyloučen a rok studoval soukromě skladbu u V. Nováka. V letech 1911-13 byl violoncellistou České filharmonie. Od roku 1913 učil na otcově hudební škole v Českých Budějovicích, jejíž řízení převzal po otcově smrti (1918). Příležitostně se uplatňoval jako sbormistr a operní i koncertní dirigent. Dne 8. října 1928 uvedl O. Ostrčil v Národním divadle s velkým ohlasem (státní cena) jeho operu Bratři Karamazovi (1922-27, podle Fjodora M. Dostojevského), načež byl Jeremiáš k 1. lednu 1929 povolán do čela právě zakládaného symfonického orchestru pražského rozhlasu (do května 1945), z něhož vytvořil přední symfonické těleso. Po válce byl postaven do čela opery Národního divadla a 27. května 1945 řídil představení Libuše, jímž byla znovu zahájena činnost opery po okupačním zákazu provozu. V nastalých politických sporech byl Jeremiáš stavěn především Z. Nejedlým proti V. Talichovi. Roku 1947 byl z funkce odvolán, ale vzápětí po "vítězném únoru", v březnu 1948, do ní byl znovu nyní již všemocným Nejedlým ustaven. V říjnu 1949 ho záchvat mrtvice, spojený s ochrnutím poloviny těla, vyřadil z veškeré další činnosti. Jeremiáš se hlásil k smetanovské tradici, ale neodmítal proto modernější výrazové prostředky. V opeře Bratři Karamazovi dokázal najít působivý výraz pro její psychologicky složité postavy i dramatičnost situací. V roce 1949 uvedená opera Enšpígl této umělecké roviny nedosáhla. Ke zdařilým dílům patří Fantazie na staročeské chorály (1939 pro noneto, později úprava pro orchestr a varhany), melodram Romance o Karlu IV., kantáta pro mužský sbor s orchestrem Vlčí stopa (1919-20 na báseň Jaroslava Vrchlického), některé ze scénických hudeb psaných pro rozhlas a 3 suity národních písní pro dětské sbory s doprovodem orchestru. Dále napsal dvě symfonie, klavírní Variace na téma hebrejského chorálu a další díla. Vydal také cenné příručky o instrumentaci a o dirigování.