Jindřich Světnica

Rodina Jindřicha Světnici žila na počátku druhé světové války na Slovensku, kde jeho otec působil jako úředník finanční správy, později ale došlo k nucenému vysídlení na jižní Moravu, kde se Jindřich ve Velkých Pavlovicích v roce 1944 narodil. Vyrůstal ve Strážnici, kde také absolvoval gymnaziální studia, již od dětství se aktivně věnoval hudbě, zpíval s cimbálovkou, později byl v Hodoníně kytaristou studentské beatové skupiny, zároveň hrál amatérské divadlo. Po maturitě nastoupil na brněnskou JAMU, kterou absolvoval v roce 1966. Umělecké tvořivosti se Světnica věnoval i v průběhu vojenské služby a pak nastoupil do svého profesionálního angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde setrval do roku 1972. Z jeho tehdejších rolí vyniká kreace ve hře Dva na koni, jeden na oslu. V letech 1972-1982 byl členem Satirického divadla Večerní Brno, kde spojil hraní se zpěvem a inklinoval především k jevištní formě kabaretu. Léta 1982-1992 strávil ve Státním divadle v Brně, kde znovu kombinoval komediální herectví s operetou a muzikálem (Zvonokosy, Mam'zelle Nitouche), vynikl také v kusech převzatých z repertoáru divadla Semafor a stal se výraznou osobností brněnského herectví. Od roku 1992 je členem činoherního souboru Národního divadla v Brně. Za řadu let na předním brněnském jevišti ztvárnil desítky rolí především klasického repertoáru domácích i světových autorů (Zkrocení zlé ženy, Maryša, Faust, Lucerna, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic), účinkuje ale i v moderních hrách, v poslední době exceloval například v představení Dvanáct rozhněvaných mužů. Na filmové plátno vstoupil Světnica ještě jako student DAMU, když byl obsazen do role mentálně postiženého pasáka koní Michala podezřelého z vražd ve filmu VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ (1966). Stejně jako u řady jiných herců trvale působících mimo Prahu, tak i u Světnici přibývaly filmové role jen pomalu a nárazově. Ze známějších filmů můžeme připomenout až z osmdesátých let tituly jako KALAMITA (1981), kde ztvárnil postavu závodního lékaře, nebo LÁSKA Z PASÁŽE (1984) s nevelkou kreací barmana Rudy. Zatím naposledy stál před filmovou kamerou v u nás málo známém slovenském filmu POSTOJ (1988). Podstatně více se Jindřich Světnica uplatnil v televizi, a to především v jejím brněnském studiu, s nímž spolupracoval prakticky od jeho začátků. Spolu s dalšími brněnskými herci se objevoval v inscenacích a pohádkách brněnské televizní produkce, v Praze později dostal menší role v seriálech RODÁCI (1988) nebo KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN (1996), k práci v Brně se pak vrátil se seriálem ČETNICKÉ HUMORESKY (1997). Nedílnou součásti Světnicovy tvorby je také práce pro rozhlas.