Lev Kulešov

Lev Vladimírovič Kulešov se narodil 1. ledna 1899 v Tambovu v Rusku. Původně student malířství a sochařství, a od roku 1916 scénograf, měl za sebou svůj první filmový pokus, Projekt inženěra Prajta (Projekt inženýra Prajta) již v roce 1918. Poté působil jako režisér reportážních filmů zaznamenávající události z ruské občanské války. V roce 1920 začal působit na Goskinoškole. Nově vznikající filmové umění a nezkušenost stávajících profesorů školy s ním, byla podnětem k vytvoření studijní skupiny tzv. kinonaturščiků. Snahou Kulešova a jeho studentů bylo vytvořit základní pravidla filmového herectví a filmové režie. Tato pedagogická práce byla základem ke Kulešovým teoretickým pracím o filmu, mimo jiné vytvořil systém předběžných zkoušek, zabýval se filmovou montáží a zkoumal rozdílnost stejného detailu zasazeného do jiného prostředí. V roce 1923 odchází ze školy a zakládá skupinu „kolektiv Kulešova“. Po nějakou dobu byl jejím členem i Sergej Ejzenštejn. Po ukončení činnosti této skupiny se vrací na školu. Při jeho práci mu pomáhala i, kolegyně a jeho pozdější manželka, Alexandra Chochlovová, kterou obsazoval do svých filmů, např. do satirické komedie Neobyčajnyje priključenija mistěra Vesta v straně bolševikov (Podivuhodná dobrodružství Mr. Westa v zemi bolševiků, 1924), Po zakonu (Jménem zákona, 1926) nebo Velikij utěšitěl (Velký utěšitel, 1933). Společně se S. Ejzenštejnem vytvářejí ve třicátých letech systém výuky, cvičení a zkoušek pro výuku filmových režisérů prostřednictvím školního filmového studia. To vše bylo uvedeno do praxe v roce 1944, kdy se stal Lev Kulešov ředitelem filmové školy VGIKu, na které působil jako pedagog a vedoucí katedry režie i v dřívějších letech. Současně s výkonem této funkce zanechává vlastní filmovou tvorbu. Svůj poslední film, My s Urala (My z Uralu), natáčí v roce 1943. Až do své smrti, zemřel 29. března 1970 v Moskvě, se věnuje vyučování a filmové teorii, která je hlavním přínosem Lva Kulešova pro světovou kinematografii, jeho knihy, či spíše učebnice, Iskustvo kino (Filmové umění, 1929) a Osnovy kinorežisury (Základy režijní práce, 1941) jsou dodnes základem výuky na filmových školách. Jeho život a práce byl zpracován i v několika knihách, např. Život a dílo L. Kulešova (J. Push, 1949) nebo Osud umělce (J. V. Gromov, 1990)