Jaroslav Raušer

Herec Jaroslav Raušer pocházel z Brna a se svým rodištěm také spojil významnou část své umělecké dráhy. Herectví vystudoval na Státní konzervatoři v Brně (1927) a již jako student hrál na několika brněnských scénách. První stálé angažmá získal v Národním divadle v Brně, kde hrál v letech 1927-1929. Následující sezónu strávil v Praze, kde působil v divadle Uranie v Holešovicích a také v dobově významném Švandově divadle (1929-1930). Následujících patnáct let svého uměleckého zrání strávil na jevišti Českého divadla v Olomouci (1930-1945). Po druhé světové válce se Raušer vrátil do rodného Brna a tři roky byl jednou z předních osobností tamního Národního divadla (1945-1948). Své dosavadní zkušenosti zúročil hlavními postavami v dodnes vysoce ceněných představeních Krysař nebo Člověk, zvíře a ctnost. Po třech letech se vrátil do Olomouce, kde se hlavní scéna transformovala v Krajské oblastní divadlo. Také zde Jaroslav Raušer znovu dostal velké příležitosti v nadčasově realizovaných projektech jako Don Juan, Don Carlos nebo Večer tříkrálový. V této době také poprvé stál před filmovou kamerou a vzhledem ke svému postavení významného (byť mimopražského) herce dostal hlavní roli v dramatu ovlivněném dobou vzniku PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949). V následujícím roce odehrál menší role v dalších dvou filmech různorodého zaměření (TEMNO, 1950; MALÝ PARTYZÁN, 1950). V polovině padesátých let přešel Jaroslav Raušer do Prahy a zbytek života strávil v Městských divadlech pražských (1955-1975). Zatímco v Brně a Olomouci patřil k nejvýraznějším hereckým osobnostem, v Praze se musel spokojit již jen s menšími rolemi a z postav titulních hrdinů se postupně přehrával do úloh méně významnějších. Na druhou stranu, trvalé působiště v hlavním městě mu umožnilo více častěji ukázat své herectví i ve filmu, i když v tomto případě šlo o menší role. Na přelomu 50. a 60. let obohatil postavami důstojníků několik významných filmů z nedávné historie (HLÍDAČ DYNAMITU, 1960; TRANSPORT Z RÁJE, 1962; HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK, 1964), hrál také v dramatech ze současnosti (VINA VLADIMÍRA OLMERA, 1956; ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA, 1959). Kromě divadla a filmu pracoval také pro televizi a můžeme jej zaznamenat v několika seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, 1968; HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 1968; F. L. VĚK, 1971). V dodnes známém filmu PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (1970) hrál policejního prezidenta, o tři roky později pak v diskutabilně pojaté historické fresce DNY ZRADY (1973) ztvárnil skutečnou postavu bankéře Jaroslava Preisse. Své herecké umění dal také do služeb rozhlasu; své začátky před mikrofonem si odbyl již v době poválečného působení v Brně, později pak v Praze účinkoval v řadě rozhlasových her a dramatizací klasických literárních předloh. V roce 1968 byl Jaroslav Raušer oceněn titulem Zasloužilý umělec. Jaroslav Raušer zemřel v Praze 6. června 1975 ve věku 70 let.