Štefan Hoza

Slovenský operní pěvec Štefan Hoza pocházel z prosté a početné rodiny z východoslovenského venkova a původním povoláním byl učitel. Od dětství se ale věnoval zpěvu, později hrál i ochotnické divadlo. Své nesporné nadání se rozhodl zúročit studiem na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě, kterou dokončil v roce 1932. Pěvecké vzdělání si pak doplnil ještě v Praze a později absolvoval stáže v Itálii a Rakousku. Hned po absolutoriu byl angažován do Slovenského národního divadla, kde setrval třicet let (1932-1962). Jako vynikajicí tenorista pomáhal Štefan Hoza utvářet profil operní i operetní scény Slovenského národního divadla a prosadil se ve velkých rolích domácího i zahraničního repertoáru (Prodaná nevěsta, Její pastorkyňa, Eugen Oněgin, Aida). Souběžně navázal i spolupráci s filmem a svým zpěvem doplnil slavný Plickův dokument ZEM SPIEVA (1933). V roce 1934 hostoval jako operetní sólista v Praze, kde se stal rázem velkou hvězdou a to mu přineslo také dvě velké role ve filmu. Operetního pěvce Štěpána Urbance hrál v romantickém příběhu HUDBA SRDCÍ (1934), v adaptaci slavné operety POLSKÁ KREV (1934) hrál jednu z hlavních rolí hraběte Bolo Baranského. Těžiště jeho práce ale nadále zůstávalo ve Slovenském národním divadle, kde od konce třicátých let působil i jako dramaturg a operní režisér. Jeho snahou bylo uvádět zahraniční opery se slovenskými librety, která sám pořizoval, případně k překladu přizval někoho ze svých přátel. Jako zpěvák absolvoval také úspěšná turné po většině evropských metropolí. Spolupráce s moderním slovenským skladatelem Eugenem Suchoněm vyvrcholila jejich společným dílem, jímž byly opery Krútňava (1949) a Juraj Jánošík (1954). Štefan Hoza se celý život věnoval také popularizaci slovenských lidových písní a prosadil se i jako hudební teoretik a historik. Po odchodu ze Slovenského národního divadla v roce 1962 nadále příležitostně koncertoval, působil i pedagogicky, v padesátých letech na konzervatoři, v letech 1964-1972 byl profesorem na VŠMU. Mimoto je autorem vlastní autobiografie Já svoje srdce dám…, která však vyšla až po jeho smrti (1989). V roce 1968 byl Štefan Hoza jmenován Zasloužilým umělcem, nedávno obdržel In memoriam Pribinův kříž I. třídy (2007). Zemřel v Bratislavě 6. dubna 1982 ve věku 75 let.