Jaromír Klempíř

Jaromír Klempíř pochází z Prahy, studoval na Státní konzervatoři hru na piano a bicí, skladbu a dirigování, ještě za studií vstoupil do rokenrolové skupiny Pavla Sedláčka, v roce 1962 se pak stal členem skupiny Olympic (obojí v rámci Semaforu). V letech 1965-1967 byl pak členem divadelního uskupení Apollo bratří Štaidlů a Karla Gotta. Zde také začaly jeho první (a hned úspěšné) skladatelské pokusy. Pro Karla Gotta napsal například písně C'est la vie nebo Hej, páni konšelé, skládal též pro další členy Apolla, jako byla Pavlína Filipovská, ale také například pro Helenu Vondráčkovou nebo Václava Neckáře. Po roce 1968 byl redaktorem v Supraphonu, následně působil v hudebních tělesech Swing Quartet, Jazz revue, byl též členem Orchestru Československé televize, věnoval se také skládání filmové a scénické hudby, pro zpěváky skládal již jen sporadicky (počátkem 80. let například pro Hanu Zagorovou), v 90. letech působil bez stálého angažmá znovu v Semaforu, kde pomáhal realizovat koncerty Jiřího Suchého a Jitky Molavcové, skládal také písně pro různá divadelní představení. Z Klempířových prací pro film a televizi je na místě vyzvednout film Kulhavý ďábel (1968) nebo historickou komedii Slasti otce vlasti (1969), v níž mimo jiné zpíval Karel Gott. V pozdější době pak Klempíř napsal hudbu k seriálu Doktor z vejminku (1982; píseň Když jdou na mužskýho léta zpíval Waldemar Matuška), poté například k filmu Podivná přátelství herce Jesenia (1985). Klempířovu hudbu můžeme slyšet také v řadě televizních pohádek.