Milan Hein

Myšlenky-názory-postřehy-vároky Milana Heina: Jako herec jsem bezbolestně skonal. Samotného mě to překvapuje, ale nemám potřebu hrát. O to víc mě těší herecké úspěchy druhých. Nežárlím na ně. Na jevišti vystupuji za sebe, s Martou Kubišovou připravujeme a uvádíme vlastní jevštní talk show Každý na svou židli, uvádím recitál Marty Kubišové a účinkuji také v netradičním představení Ráno když vstávám..., ve kterém na téma svých vlastních životů rozmlouvají, zpívají, ba i tančí Marta Kubišová, Chantal Poullain a Milan Hein Novinařinu jsem pouze studoval a z ní jsem pak sběhl přímo k divadlu. Baví mě moderování, což považuji za ideální kombinaci novinařiny a herectví. Každý rozhovor by měl mít svou stavbu (tu ať hlídá ve mě ten novinář), ale jste na jevišti či před kamerou, mělo by vás to bavit, mělo by vám být rozumět, měl byste vnímat tempo i rytmus rozpravy, v ideálním případě mít i osobitý humor (to nechť uhlídá ve mně ten herec...). Exhibicionismus, který mě na jevišti i v životě poháněl, už značně skomírá... Ale patrně budu stále víc extrovert než uzavřený nekomunikativní introvert. Určitě jsem družný tvor. :-) Kupodivu už strach v jeho pravé podobě nezažívám. Vyhýbám se hloupým lidem. Recept na úspěšné financování divadla nemám. Musíte věřit, že divadlo, které děláte diváky zaujme. Vybuduje si pověst a tím pádem získá i sponzory. Bez nich se tak malé divadlo jako je Ungelt neobejde. /NetHovor 20.6.2005