Stanislav Strnad

Stanislav Strnad, celým jménem Jindřich Stanislav Strnad, pocházel z herecké rodiny, jeho otcem byl herec Antonín Strnad (1885-1970). Stanislav Strnad se narodil ve Frenštátě pod Radhoštěm a rané dětství strávil s rodiči na cestách s kočovnou divadelní společností. Po smrti matky byl ale jako tříletý svěřen do péče prarodičů a vyrůstal v Brně. Umělecké geny se v něm probudily již na měšťance, kdy se věnoval recitaci, hlubší vztah k divadlu si vybudoval na obchodní akademii v Brně. Kvůli lásce k divadlu nakonec tuto školu opustil a ve stejném věku jako otec zběhl k divadlu. Svou první sezónu odehrál v Tylově divadle v Praze-Nuslích, poté účinkoval v kočovných divadelních společnostech (J. O. Martin, K. Roden), hrál ale i na stálých scénách (Olomouc, Kladno, České Budějovice). Ve dvaceti letech získal angažmá v pražském Národním divadle, ale následující léta strávil znovu u kočovných společností. V roce 1936 byl Stanislav Strnad angažován do Vinohradského divadla, kde hrál spolu se svým otcem a setrval zde do roku 1940. Následně absolvoval nesnadnou životní etapu a za druhé světové války byl mimo jiné totálně nasazen v letecké továrně. Ačkoli měl za sebou již úspěšnou filmovou kariéru, po osvobození v roce 1945 musel vzít zavděk členstvím na oblastních scénách, hrál v Opavě a Přerově, pak se znovu vrátil do Prahy a v letech 1948-1973 působil v Městských divadlech pražských. Stanislav Strnad byl svým zjevem předurčen k milovnickým rolím a brzy se mu otevřely i brány do filmových studií, mimo jiné díky otci, který byl ve třicátých letech předním členem Vinohradského divadla (jak již bylo výše uvedeno, od roku 1936 zde hráli spolu). Režisér Vladimír Slavínský přizval Stanislava Strnada k natáčení filmu MADLA Z CIHELNY (1933), Strnad ale kvůli nemoci s očima musel na filmování dočasně rezignovat a jeho milovnickou roli v této komedii převzal Vladimír Borský. Spolupráce s Vladimírem Slavínským nabyla významu ve druhé polovině třicátých let. Po boku Věry Ferbasové se objevil v komedii VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE (1937). S Věrou Ferbasovou pak vytvořil ústřední pár v další lidové veselohře SLEČNA MATINKA (1938). Z dnešního pohledu se jeví jako stěžejní spolupráce s Adinou Mandlovou, která v té době byla již skutečnou hvězdou a své herecké kvality prezentovala i v kvalitních snímcích. Kritici však nešetřili tvorbu Vladimíra Slavínského a týkalo se to i dvou filmů, v nichž s Mandlovou vytvořil ústřední pár Stanislav Strnad; šlo o komedie BÍLÁ VRÁNA (1938) a SVATEBNÍ CESTA (1938). Tyto filmy natočené podle komerčně úspěšných operet zaznamenaly značný ohlas v kinech, ve filmografii Adiny Mandlové mají okrajový význam, nicméně ve filmové práci Stanislava Strnada značily vrchol jeho herecké dráhy. Po válečné odmlce byl Stanislav Strnad přizván již jen k epizodním rolím, v nevelké roli muže v noclehárně jsme jej mohli vidět ve filmu ROZINA SEBRANEC (1945), později se mihnul ve filmech ZLATÝ PAVOUK (1956) a STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964). Po odchodu z Městských divadel pražských upadl Stanislav Strnad zcela v zapomnění.