Jany Holt

Herečka Jany Holt strávila většinu života ve Francii, její původ je ale v Rumunsku a narodila se v Bukurešti, její skutečné jméno znělo Ekaterina Rouxandra Vladesco-Olt. Do Francie se přistěhovala spolu s rodiči v roce 1926 a původně měla studovat obchod, její umělecké zájmy se ale rozcházely s přáním rodičů a začala studovat herectví u slavných osobností Charlese Dullina a Gabrielle Dorziat. Mezitím se jí podařilo v uměleckém světě navázat prospěšné kontatky, mimo jiné se spřátelila s jinou slavnou herečkou rumunského původu, Elvirou Popesco. Na přelomu dvacátých a třicátých let začala Jany Holt hrát divadlo a nedlouho nato ji čekala i první filmová role; ve vedlejší úloze se poprvé objevila v sentimentálním příběhu MUŽ V OBLEKU (Un homme en habit, 1931), pak se ale pro svět filmu na několik let odmlčela. Ve velkém stylu vstoupila do dějin francouzské kinematografie až v roce 1936, kdy hrála velké role hned ve třech umělecky hodnotných filmech. Jako Rachel se objevila v Duvivierově filmu GOLEM (1936), natáčeném v Praze, osudovou ženu v životě slavného hudebního skladatele ztvárnila v historickém příběhu BEETHOVENOVA VELKÁ LÁSKA (Un grand amour de Beethoven, 1936) a nakonec doplnila herecké souhvězdí v adaptaci Gorkého divadelní hry NA DNĚ (Les bas-fonds, 1936). Křehkým zjevem, ale zároveň schopností vystihnout složitou psychologii postav byla Jany Holt předurčena k rolím rozporuplných žen se zajímavými charaktery. To mimo jiné vedlo k tomu, že její filmografie je výčtem dramatických a nezřídka umělecky hodnotných filmů, zcela se jí podařilo vyhnout pokleslému komediálnímu žánru. Ještě do konce třicátých let natočila několik zajímavých filmů, z válečného období si pak zmínku zaslouží režijní debut Roberta Bressona ANDĚLÉ HŘÍCHU (Les anges du péché, 1943). Mezitím sklízela také úspěchy na jevišti Théâtre de l'Oeuvre i v jiných divadlech. V průběhu třicátých let byla Jany Holt dvakrát provdaná, jejím prvním manželem byl spisovatel Jacques Porel (1893-1932) ze známé umělecké rodiny, v roce 1936 se podruhé vdala za herce Marcela Dalia (1900-1983), s nímž se rozvedla v roce 1939. Další vztahy již nevyhledávala, v soukromí se věnovala především svým uměleckým zájmům, navštěvovala často koncerty a výstavy, pochopitelně i divadlo. V průběhu druhé světové války se Jany Holt aktivně zapojila do protifašistického odboje, pomáhala mimo jiné rumunským uprchlíkům a o řadu let později jí Charles de Gaulle udělil Válečný kříž. Jistý útlum v práci pro film v době okupace si Jany Holt vynahradila po roce 1945, kdy v průběhu několika málo let hrála velké role ve více než deseti filmech. Zmínku si zasluhuje práce režiséra Maurice de Canonge (ZVLÁŠTNÍ MISE – Mission spéciale, 1945) nebo drama Alberta Valentina POPRAVIŠTĚ MŮŽE POČKAT (L'échafaud peut entendre, 1949). Účinkovala také v zahraničních produkcích a ve vedlejší roli hraběnky se objevila v americkém filmu THE GREEN GLOVE (1952). V té době ale její aktivity před kamerou polevovaly a její další filmové role přicházely s několikaletými odstupy, v šedesátých letech začala hrát také v televizi. Divadlo hrála Jany Holt do konce šedesátých let, své umění prezentovala například na scénách Théâtre de la Renaissance, Comédie de Paris nebo Théâtre Hébertot. Jen výjimečně se pokusila o uplatnění i v jiných profesích, napsala například několik scénářů pro televizi a jako spolurežisérka se podílela na krátkém filmu LA PHARMACIENNE (1965), který byl adaptací povídky A. P. Čechova. Jako herečka stála naposledy před kamerou ve více než osmdesáti letech. S několika osobnostmi své herecké generace se objevila v komedii DO TOHO, MLÁDEŽI! (Roulez jeunesse!, 1993), úplně naposledy hrála ve filmu ČERNÁ JAKO VZPOMÍNKA (Noir comme le souvenir, 1994). Jany Holt zemřela v nemocnici v Neuilly-sur-Seine 26. října 2005 ve věku 96 let.