Harry Baur

Život významného francouzského umělce Harryho Baura provázela sice mimořádně úspěšná kariéra divadelního herce dramatických rolí, ale zároveň nepříliš utěšený soukromý osud. Narodil se v Montrogue (dnes předměstí Paříže) jako Henri-Marie Baur, umělecké jméno Harry přijal později v divadle. Jeho otec pro něj plánoval kariéru námořního důstojníka, ale po osiření v roce 1890 byl Harry dán na výchovu do katolické školy. Odtud ale odešel a v Marseille začal soukromě studovat herectví, následně nastoupil na místní konzervatoř a po získání první ceny udělované studentům měl otevřenou cestu na divadelní jeviště. Původně začínal v Marseille, ale již počátkem 20. století se vrátil do Paříže, kde začal sklízet úspěchy na scénách Théâtre Palais-Royal a Théâtre Antoine. V roce 1910 se oženil s divadelní a příležitostnou filmovou herečkou Rose Grane (1889-1930) Nedlouho po příchodu do Paříže začal pracovat i pro film, jeho první vstupy před kamerou jsou datovány rokem 1909. Jen do začátku první světové války natočil přes dvacet filmů, většina z nich je ale dnes zcela neznámá, za zmínku stojí drama SHYLOCK (1910) natočené podle shakespearovské předlohy, v němž Harry Baur hrál titulní roli. Ve dvacátých letech práci pro film prakticky ukončil, protože jevištní hraní mu bylo mnohem bližší. Kromě zmíněného divadla Théatre Antoine působil také na dalších pařížškých scénách, například Théâtre Michel nebo Théâtre du Gymnase, v repertoáru střídal světovou klasiku (Shakespeare) i moderní francouzské autory (Marcel Pagnol). Osobně jej velmi zasáhla smrt manželky v roce 1930, přišel také o jediného syna, který zemřel ve dvaceti letech. V té době se ale před Baurem otevřela nová kapitola jeho kariéry ve zvukovém filmu. K dalšímu hraní ve filmu vyzval Harryho Baura režisér Julien Duvivier, který jej obsadil do titulní role jednoho ze svých prvních zvukových filmů DAVID GOLDER (1930). Kontatky s Duvivierem pak Baurovi přinesly další příležitosti, kterých si povšimli i jiní režiséři a v letech 1930-1942 tak Harry Baur natočil bezmála čtyřicet filmů, v nichž hrál výhradně hlavní nebo velké role. Jako přední francouzský herec dramatických rolí neměl na filmovém plátně adekvátního soupeře, jeho konkurentem byl snad jen neméně slavný Raimu. Ze spolupráce s Julienem Duvivierem vzešly nadčasové filmy jako PĚT PROKLETÝCH GENTLEMANŮ (Les cinq gentlemen maudits, 1931) nebo rodinné drama RYŠAVEC (Poil de carotte, 1932). Při natáčení několika filmů v letech 1934-1936 do jeho života vstoupila Rika Radifé (narozená jako Radifé Behar), herečka alžírského původu, která se pak v roce 1936 stala jeho druhou manželkou. Zajímavé je, že filmografie Harryho Baura v sobě zahrnuje jen jednu jedinou komedii, a sice příběh žebráka, kterému dočasný úspěch ve společnosti přinese jeho jméno podobné příjmení slavného bankéřského klanu (ROTHCHILD, 1933). Bohaté uplatnění našel Harry Baur ve filmových adaptacích slavných literárních předloh, jako byli TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1932), BÍDNÍCI (Les misérables, 1934) nebo ZLOČIN A TREST (Le crime et châtiment, 1935). Z našeho hlediska je pak zajímavý film GOLEM (1936), natočený na námět Voskovce a Wericha, kteří oživili slavnou pražskou legendu. Původní plány sice vypadaly tak, že ve filmu budou hrát i Voskovec s Werichem, výsledek ale nakonec dopadl úplně jinak a Julien Duvivier se spokojil s využitím barrandovských ateliérů a některými českými herci v menších rolích. Harry Baur zde podal vynikajií psychologickou studii císaře Rudolfa II. Významné historické postavy byly Baurovi souzeny i v následujících letech, titulní roli nenáviděného mnicha hrál ve filmu RASPUTIN (La tragédie impériale, 1937), do starší ruské historie pak zavítal s postavou cara Pavla I. v dramatu PATRIOT (Le patriote, 1938). Výrazné herecké příležitosti mu přinesla i dramata ze současnosti, po boku Gabrielle Dorziat předvedl zajímavou kreaci ve filmu MOLLENARD (1938). Jeho posledním francouzským filmem byl sentimentální příběh DĚTI PŘED MANŽELSTVÍM (Péchés de jeunesse, 1941) významného režiséra Maurice Tourneura, kde Baur vytvořil postavu stárnoucího obchodníka, jenž ve stáří začne pátrat po svých nemanželských dětech. V roce 1942 byl Harry Baur pozván do Německa, kde dostal hlavní roli ve filmu SYMFONIE ŽIVOTA (Symphonie eines Lebens, 1942). Po jeho dokončení byl ale zatčen gestapem kvůli židovskému původu své ženy, svou roli sehrály i údajné Baurovy protiněmecké aktivity ve Francii. Na druhou stranu byl zároveň z francouzské strany obviněn, že v Německu pracuje pro gestapo. Po půlroce věznění byl sice propuštěn, ale vězení a mučení na něm zanechalo stopy v podobě podlomeného zdraví. Harry Baur zemřel v Paříži 8. dubna 1943 za ne zcela jasných okolností. Jeho pohřeb se pak stal významnou manifestací Francouzů proti německým okupantům. Zmíněný poslední film natočený v Německu měl premiéru až dva týdny po jeho smrti. Jeho druhá manželka Rika Radifé jej přežila o čtyřicet let a zemřela v roce 1983.