Radúz Chmelík

Radúz Chmelík se narodil v Brně 3. 5. 1924 a patřil k těm šťastným lidem, kterých bylo a je více než tisíc, s tímto krásným příjmením, kdy cítíte vůni českého chmele. Ale z herců nepamatuji jiného, který místo, aby seděl v teplé kanceláři a využil svého vzdělání, kdy vystudoval obchodní akadémii, raději odešel k nejisté řeholi, herecké profesi. Během patnácti let vystřídal domovské scény divadel v Novém Jičíně (1945 – 1953), oblastní scény v Opavě (1953 – 1954) a v Olomouci (1954 – 1960). Jeho poslední změna byla odchod mezi členy pražského Divadla E. F. Buriana v roce 1960, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1988. Před filmovou kamerou dostal příležitost debutovat u režiséra Moskalyka ve středometrážním filmu Oranžový měsíc (1962), kde blýskl v epizodní roličce postavou tlustého muže, a takové role mu byly již osudnými - mezi role patřili to páni úředníci, uťáplí synové svých matek a řada dalších postav, které se pyšnily akademickými tituly: Návraty (1972), Noc klavíristy (1976), zde klavírista Václav Voska pátrá po důvodech zavraždění zeťě šatnářky z baru (Dana Medřická). Další roličky následovaly v postavách vysokoškolského profesora, pracovníka v laboratoři, byl i inženýrem a dokonce gestapákem - Těch několik dnů (1968), Jakou barvu má láska ( 1973), Můj hříšný muž (1986), Víkend bez rodičů (1981), Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a příslušníka gestapa, který jde po lékařích, si zahrál ve filmu Ta chvíle, ten okamžik (1981). Velké role se mu vyhnuly obloukem, ty hráli jiní herci a ani v televizi mu nebyli superrolí nakloněni, proto jen tak lehce zavadil o pár inscenací a pohádek. Mihl se v inscenacích: Kouzelný dům (1970), Píšťalka pro dva (1974), Kdyby Praha povstala (1975), Královská hra (1980). Přišly i na řadu pohádky pro malé i velké diváky: O Terezce a paní Madam (1976), O hruškách ušatkách a jablíčku parožátku (1979). U nás bylo natočeno již tolik seriálů a herec i divadelní režisér ani s krásným jménem Chmelík, neudělal díru do světa. V seriálu Eliška a její rod (1966) hraje Elišce syna, v 30 případů majora Zemana (1974 – 1979) se objevil v roli doktora v několika částech. Hrál i v Nemocnici na okraji města, kde přišel a odešel, prošel dveřmi, když chodil na noc obveselit jednu nejmenovanou zaměstnankyni nemocnice. Od nadace Život umělce obdržel cenu Senior Prix (1996). Ještě, že v divadle role byly a bylo co hrát, zde nebyla skoupá ani práce pro režiséra. Zemřel i v osudnou dobu, kdy se každý baví, opíjí a dává si předsevzetí do Nového roku, 31. 12. 2005 v Praze.