Zdeněk Najman

Herec Zdeněk Najman pocházel z Mladé Boleslavi, v nedaleké Dobrovici se vyučil holičem, ale od dětství zároveň hrál ochotnické divadlo. Již jako amatérský divadelník vynikl svými komickými rolemi, v rodné Mladé Boleslavi získal nakonec i profesionální angažmá a v letech 1950-1956 hrál v tamním Městském oblastním divadle. Vynikl několika velkými rolemi, především z díla J. K. Tyla (Jan Hus, Lesní panna, Fidlovačka) ale i v Shakespearově hře Večer tříkrálový. Souběžně začal vystupovat i v estrádních programech a této formě jevištní prezentace se věnoval s oblibou i v pozdějších letech. V Mladé Boleslavi se setkal s řadou začínajících a později slavných osobností, což se opakovalo i v jeho následujícím angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde působil v letech 1956-1960. I v Budějovicích zůstával osvědčeným představitelem menších komediálních rolí, zvláště v českém repertoáru (Lucerna, Naši furianti, Strakonický dudák), hrál ale i v dramatech (Romeo a Julie, Bílá nemoc), oproti mladoboleslavskému angažmá ale význam jeho rolí poklesl. Tehdy také odehrál svou první filmovou roli a jako pokrývač Lojza se objevil v Podskalského veselohře MEZI NEBEM A ZEMÍ (1958). V roce 1960 obdržel nabídku z divadla Rokoko a na jeho jevišti pak strávil dvanáct let (1960-1972). Rokoko v té době pod vedením Darka Vostřela prožívalo svou zlatou éru a Zdeněk Najman byl jeho neodmyslitelnou součástí. Ani tady sice nehrál velké role, ale kolegové na něj dodnes vzpomínají jako na univerzálního baviče a komika, který rozesmával nejen diváky, ale i herce. Menší role mu nabízeli i filmaři a televizní tvůrci, pochopitelně nemohl chybět ani v projektech s výrazným autorským podílem Darka Vostřela, což byl například oblíbený seriál PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. (1967-1968). Spolu s dalšími herci z Rokoka se objevil také ve filmu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964), kde vystoupil pod přezdívkou z divadla, tedy Něňa. Tvář Zdeňka Najmana si můžeme připomínat díky početnější spolupráci se Zdeňkem Podskalským, který jej angažoval do vedlejších rolí ve svých dodnes oblíbených filmech (BÍLÁ PANÍ, 1965; TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ, 1967; ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY, 1970; NOC NA KARLŠTEJNĚ, 1973), menší úlohy ztvárnil ale i ve filmech řady dalších režisérů, objevil se například ve dvou posledních filmech Martina Friče. Kromě toho účinkoval v rozhlase, hrál i v televizních reklamách. Jeho posledními pracemi před kamerou byly nevelké role v muzikálu HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974) a v dětském filmu DOBRODRUŽSTVÍ S BLASIEM (1974), který byl natočen v koprodukci s NDR. Po zániku divadla Rokoko v roce 1972 přešel Zdeněk Najman do pražského Kabaretu u Fleků, kde bavil diváky poslední dva roky svého života. Zemřel v Praze 5. srpna 1974 ve věku 46 let.