Vladimír Pazourek

Prozaik, básník, publicista a autor dětské literatury Vladimír Pazourek se narodil v Brně 18. srpna roku 1907 do rodiny obuvníka. Po absolvování měšťanky vystudoval v letech 1922 až 1926 brněnský učitelský ústav a postupně učiteloval na obecných školách v Dolních Kounicích a od roku 1928 v Brně. Souběžně zahájil studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, ale studium ze závažných zdravotních důvodů nedokončil. Počínaje rokem 1932 až do roku 1939 byl v Brně metodikem českého jazyka na Státní pedagogické akademii, odkud přešel na obecnou školu v Brně, kde působil do roku 1945. Do poloviny čtyřicátých let minulého století byl poradcem v brněnském rozhlase. Od roku 1945 vedl oddělení divadla pro mládež v brněnském pobočce Výzkumného ústavu pedagogického. Na konci roku 1949 mu byl pro špatný zdravotní stav přiznán invalidní důchod a odešel do výslužby. V letech 1942 až 1949 spolupracoval rovněž jako redaktor s nakladatelstvím Václava Petra. Byl dlouholetým členem Kola moravských spisovatelů, a v Syndikátu českých spisovatelů působil od roku 1948 až do jeho vynucené likvidace v roce 1949. Poté se naplno věnoval psaní jako volný spisovatel. Přes zhoršující se zdravotní stav, vykonával funkci tajemníka brněnské pobočky nově založeného Svazu československých spisovatelů a v 60. letech byl zvolen jeho místopředsedou. Od roku 1971 se stal místopředsedou přípravného výboru Svazu českých spisovatelů a v ustaveném normalizačním svazu působil počínaje od roku 1972 jako místopředseda a člen předsednictva. Značnou část prozaického literárního díla Vladimíra Pazourka bylo inspirováno prostředím jižní Moravy, Orlických hor a Vysočiny. Jako takřka většina začínajících autorů se i Vladimír Pazourek nejprve zaměřil na dopisovatelskou formu literární činnosti a debutoval básnickými příspěvky recenzemi, krátkými texty a úvahami od roku 1928 v Prácheňských novinách /Písek/. Svou další publikační činnost spojil s Lidovými /Svobodnými/ novinami v letech 1931 až 1951, Kritickým měsíčníkem aj. Po roce 1945 zveřejňoval své prozaické práce, recenze věnované zejména dětské literatuře a i kulturně politické články v novinách a časopisech, např.: Zemědělské noviny, Mladá fronta, Český život, Národní osvobození, Obrana lidu, aj. Podstatnou část svých divadelních referátů publikoval v Lidové demokracii v letech 1954 až 1958 a Svobodném slově v letech 1959 až 1979. Literárně teoretické studie zveřejňoval spolu s úvahami o české literatuře v týdeníku Literární noviny, Host do domu, Literární měsíčník aj. Podle námětu z Pazourkovy prózy Ústup z hranice, napsal dramatik Ladislav Bublík divadelní hru Rozkaz /1947, i prem./ a Jiří Blažek natočil televizní hru V hodině nejtěžší /prem. 1978/. Pazourkova povídka Na Zlaté zátoce byla námětem pro natočení úspěšného dětského dobrodružného filmu- Dobrodružství na Zlaté zátoce /1955, rež. Břetislav Pojar, scénář - Ladislav Helge + Vladimír Pazourek + Břetislav Pojar/. Mezi počáteční motivy Pazourkových próz patřilo odmítání chaosu města, traumata smutku a hluboké únavy a také lidského sbratření: Písně o smrti; Na okraji života; Jaro a smrt. Později se ve třicátých letech jeho verš uvolnil a inspiroval se rodnou zemí a tradičními hodnotami: K pokorné zemi; Přežitá jara aj. Od roku 1940 se Pazourek takřka výlučně věnuje prozaické tvorbě a rozšiřuje svůj zájem i reportážní činnost a společenský román: Tři pstruží řeky /1940, sb. pov./; Řeka volá /1940, sb. pov. pro ml./; román: Běžící pás /1941/; Hry s krví /1943/; Ústup z hranice /1946/; Bližní odcházejí /1947/; Lidé ze samoty /1947/; Na dobré cestě /1947/; Konec republiky /1948, 1. díl České trilogie/; Léta odporu /1949, 2. díl České trilogie/; Pouť hrdinova /1949/; Demarkační čára /1960/; Neklidné brázdy /1972/; Země synů /1973/ aj. Pro dětského čtenáře napsal prózy: Tajemství hajného Kuchyňky /1946/; Partyzáni českých hor /1946/; Na Zlaté zátoce /pohádky, 1948/; Stopou lovců /1954/; Dravci pstruží řeky /1955/; Medvídek z oravského lesa /1956/; Šelmy hledají domov /1957/; Lískáček /1965/; Příběhy chlapce ze Starého lesa /1968/; Hledá se stopa /1969/; Toulavý medvídek /1972/ aj. Vladimír Pazourek zemřel v Brně 11. února roku 1987 ve věku nedožitých 80 let. Erkul