Gladys Hulette

Hulette zahrála svou první divadelní roli 4. října 1907 v Providence na Rhode Islandu. Jako dítě se objevila ve filmech Romeo a Julie (1908) a Kouřová víla (1909). Hrála i na Broadwayi, v Modrém ptáku (1910) v roli Tyltyly. Mezi její dalšími počiny na Broadwayi byly Kreutzerova sonáta (1906), Domeček pro panenky (1907) a Léčitel víry (1910). Ve svých prvních filmech měla smlouvu s Vitagraph Studios. V roce 1917 pracovala pod produkcí předního režiséra William Parkeho. V tomto roce natočila svůj dosud nejpopulárnější film Streets of Illusion. V roli Beamy byli jejími partnery Richard Barthelmess a J.H. Gilmour. Parke vlastnil produkční společnosti a pomáhal Huletteové při vytváření jednoho hitu za druhým. V roce 1917 se provdala za Williama Parke Jr, režisérova syna. V roce 1924 se rozvedli. V roce 1921 byla veteránkou filmového průmyslu. Znovu si zahrála po boku Barthelmesse, tentokrát v Tol'able David. Hrála náročnou roli Esther. V rozhovoru řekla, že si nepřeje jiný typ rolí, než jaký hrála v tomto filmu. Později hledala komediálně-dramatické role, které ztvárnila ve filmech Jack O' Hearts (1926) a A Bowery Cinderella (1927). Studovala své vlastní role a neustále na sobě pracovala. Uplatnila se i ve zvukovém filmu. Praxe z divadla se jí hodila. V roce 1948 už dávno nehrála a aby nevyšla zcela ze showbyznysu, pracovala jako biletářka v Radio City Music Hall v New Yorku. Počátkem osmdesátých let ji navštívil, již jako starou paní, filmový historik Walter Coppedge. Žila v tíživých podmínkách ve státním ústavu pro seniory v Rosemeadu. Ale Coppedge také napsal: "Přesto její oči jsou jasné, její postava pružná, její pleť růžová a porcelánová. Cení si zájmu, zejména ujištění, že nebude zapomenuta, dokud se lidé budou dívat na její filmy." Gladys Hulette zemřela v Montebello v California v roce 1991. Bylo jí 95.