Karel Štorkán

Prozaik, dramatik, novinář, scénárista, pedagog a trochu i herec a jistě zajímavý člověk, to všechno byl Karel Štorkán, který se narodil v roce 1923 v Hořovicích, kde také prožil své dětství. Otec byl dělníkem, takže bylo považováno za správnou volbu, když se Karel Štorkán vyučil v letech 1941 až 1945 řemeslu soustružnickému. Po válce se pustil do studia na strojnické průmyslovce v Praze /maturita 1947/. V této době velmi rozsáhle spolupracoval se sportovní rubrikou deníku Práce, takže pak již bylo logické, že se přihlásil k studiu na Novinářské fakultě Vysoké školy politické a sociální /1947-1952/. Po absolutoriu byl do roku 1955 asistentem na katedře marxismu-leninismu ČVUT. Zřízením samostatné katedry novinářství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, později známé jako Fakulta žurnalistiky UK, zahájil svou rozsáhlou pedagogickou činnost. Nežli odešel na zasloužený odpočinek, postupně zastával funkce proděkana fakulty /1970-1976/, vedoucího katedry periodického tisku /1976-1986/, byl docentem od roku 1970, profesorem byl jmenován v roce 1984. Jako externí dramaturg byl od roku 1969 do roku 1982 členem tvůrčí skupiny Oty Hofmana. Jako herec se uplatnil ve filmu Kanárská spojka /1993/ režiséra Ivo Trajkova. Byl externím redaktorem v deníku Práce /1947-1956/ a ve Světě v obrazech /1953-1960/. Své příspěvky zveřejňoval i ve studentském tisku Středoškolák /1947-1948/ a pak v Mladé frontě. V Mladé frontě byl na pokračování zveřejňován román Neklidnou hladinou /1955/. Své texty také zveřejňoval v časopisu Kultura /1957/, odborné studie v Novinářském sborníku, Novináři, Sešitech novináře. Velmi široká byla spolupráce s Vladimírem Kalinou na filmových scénářích a námětech, často vycházejících z vlastních próz - Neklidnou hladinou /1962, rež. Václav Gajer/, Pražské blues /1963, rež. Georgis Skalenakis/, Slečny přijdou později /1966, rež. Ivo Toman/, Rodeo /1972, rež. Antonín Máša/, My, ztracený holky /1972, rež. Antonín Kachlík+ scénář K. Štorkán/, Půlnoční kolona /1972, rež. Ivo Novák + scénář K.Štorkán/, Poslední ples na rožnovské plovárně /1974, rež. Ivo Novák + scénář K. Štorkán/, Kvočny a král /1974, rež. Jaromír Bobek + scénář K. Štorkán/, Motiv pro vraždu /1975, rež. Július Matula, Jiří Svoboda, Tomáš Svoboda/, Město nic neví /1975, rež. Dušan Klein + scénář K. Štorkán/, Dům na Poříčí /1976, rež. Jiří Svoboda + scénář K. Štorkán/, Lvi salónů /1978, rež. Jaromír Bobek+ scénář K. Štorkán/, Hon na kočku /1979, rež. Milan Muchna + scénář K. Štorkán/, Matěji, proč tě holky nechtějí? /1981, rež. Milan Muchna + scénář K.Štorkán/, Únos Moravanky /1982, rež. Milan Muchna + scénář K. Štorkán/, Sny o Zambezi /1982, rež. Stanislav Strnad, scénář K.Štorkán/, Divoké pivo /1995, rež. Milan Muchna + scénář K. Štorkán/. Pro Českou televizi napsal hry Střílej oběma rukama /1977, rež. Evžen Sokolovský/, Sázka pro dva /1978, rež. František Laurin/, Dějiny jednoho dne /1981, rež. František Laurin/, Výslech /1983, rež. Věra Jordánová/, Území strachu /1986, rež. Anna Procházková/, Pátek, čas motýlů /1989, rež. Stanislav Strnad/. V mnoha případech šlo o podíl Karla Štorkána na sepsání scénáře i s jinými scénáristy Filmového studia Barrandov nebo České, dříve Československé televize. Podílel se autorsky na televizních seriálech Zkoušky z dospělosti /1980, rež. Jiří Adamec, podle prózy Sbohem, maturito /1980/, Poručík Petr /1981, rež. Pavel Kraus, podle sb. próz Stíny zločinu/, Bylo nás šest /1986, rež. Jiří Adamec/, Chlapci a chlapi /1988, rež. Evžen Sokolovský/. Posledním dílem na motiv a spoluscénář Karla Štorkána byla televizní inscenace Vražda kočky domácí /2004, rež. Milan Růžička, z cyklu detektivních inscenací s hlavními postavami Bohuslava a Mazancové/. Karel Štorkán byl neuvěřitelně pilný prozaik. Věnoval se románům a prózám pro mládež a dívky zvlášť, ale jeho doménou byly prózy zejména detektivního žánru -román Noc nemá konce /1958/, detektivní povídky Hrozba zločinu /1969/, román Neznámá z Vltavy /1985/, román Sbohem, Ilono /1987/, román Smrt veksláckého bankéře /1990/, román Záhadná událost na nudapláži /1991/ a jako poslední sb. detektivních povídek Vražda po řeznicku /2007/. Překvapivé je, že si našel čas i pro nejmenší diváky, pro které sepsal několik loutkových her - Dlouhý, Široký a Bystrozraký /1954, podle K. J. Erbena s F. Tvrdkem/, Kouzelná skříňka /1954, na mongolské pohádky/. Karel Štorkán uzavřel svou životní a uměleckou dráhu v roce 2007, kdy zemřel v ve věku nedožitých 84 let. Erkul