Petr Hapka

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Petra Hapky: …Všechno se promítá do tvorby, každá nálada. Myslím si to, ale nevím to jistě, nikdy jsem to nezkoumal. Protože jakmile člověk začne zkoumat postup nebo styl, tak ztratí nit./1/ …Rutina velice pomáhá-je to ohromný most mezi nevědomostí a blbostí-ale nespoléhám na ni./2/ …nejsem restaurátor, ale malíř hudby. A tak nestuduju, jak se to dělá, nýbrž jak si myslím, že by to mělo být./3/ …Já mám rád hudbu náhodnou. Když někde něco zaslechnu a zaujme mě to, tak mám z toho obrovskou radost. Ale nechci to dělat vědomě, protože nechci sbírat vlivy. Ten vliv se vytváří v člověku nějakým způsobem sám, jako útržky a střípky mozaiky složené z vnějších podnětů. Když z toho něco bude, tak bude, když ne, tak to bylo málo, čert ví proč. Ale pak zase pomáhá ta profesionalita./4/ …Budoucnost mě v podstatě vždycky příjemně překvapila, a i všechny nepříjemné věci, co se mi kdy staly, byly vesměs pro moje dobro. Jsem všeobecně životní improvizátor, i v hudbě, ve všem. Prostě se to buď vyvine v hezké, anebo taky ne./5/ …Nikdy nečtu scénář, protože bych očekával film, o kterém jsem si vytvořil vlastní obraz, který jsem si sám v duchu režíroval, a ten režisér by mě svým vlastním obrazem strašně zaskočil./6/ …Filmová hudba není samostatný útvar, je podnícená tím filmem. Čím lepší film, tím zpravidla lepší hudba, a čím horší film, tak netvrdím, že horší, ale taková „nijačejší“ hudba, protože já nemůžu ten film přebít, jelikož dělám muziku k němu. Je hrozné to poznání, když běží sračka a jsou v ní dobré názvuky nějakého skladatele. Pak je mi toho člověka strašně líto, poněvadž to měl určitě schováno pro něco jiného./7/ /1-7, Cinema 11/1999/

Geniální a nenapodobitelný skladatel, milovník žen, vína i zvířat Petr Hapka, který poslední léta trpěl Alzheimerovou chorobou, sní svůj věčný sen na malém hřbitůvku v Noutonicích nedaleko Prahy.