Felix Achille de la Cámara

Felix Achille de la Cámara (vlastním jménem Felix Emil Josef Karel Cammra) se narodil 8. 11. 1897 v Kutné Hoře. Na základě svého tvrzení, že je vlastně po otci potomkem španělského šlechtického rodu, si nechal v roce 1924 úředně změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone. Po vypuknutí první světové války musel přerušit studia a byl odveden na frontu, kde se stal rakousko-uherským jezdeckým důstojníkem. Po válce ještě krátce působil jako aktivní důstojník československé armády (1918 – 1919). V dalších letech pracoval v nakladatelství Šolc a Šimáček a v roce 1922 se oženil s krásnou primabalerinou Národního divadla Jelizavetou Nikolskou. Založil Divadlo Apollo a v letech 1923 – 1927 zřídil a vedl divadlo Komedia v paláci Lucerna, které ale musel po finančním fiasku a malé návštěvnosti rozpustit. Nějaký čas pak působil v Paříži a Berlíně. Podle vzpomínek současníků žil bohémským a hlavně nákladným životem. Zajímal se o okultní vědy, magii a démonologii. Jeho hlavní doménou však bylo psaní. Jako novinář přispíval pod zkratkou Ra do "Národní politiky“, jako redaktor pracoval i v několika zábavných časopisech a kalendářích. Psal romány ve francouzštině a překládal z němčiny, angličtiny a španělštiny. Byl autorem desítek bulvárních děl s dobrodružnými či mytologickými náměty, ale zároveň také agentem nacistické tajné služby, spolubojovníkem Německa proti neviditelné moci světového židovstva a zednářstva, vedoucím propagandy nacionálního Španělska v Praze. Prosadil se i jako filmový scénárista, z jeho dílny pocházejí náměty několika filmových komedií - z těch známějších třeba Dívka v modrém nebo Okénko do nebe, Slávko, nedej se či Děvče z předměstí. Stvořil triptych hagiografických spisů o generalissimovi Frankovi, které heroizují španělský fašismus. Ani v těchto knihách Cámara nezapřel svou zálibu v drastických motivech, efektních situacích, trivializovaných starověkých mystériích a v romantických zápletkách, které vrší ve svých dílech bez ladu a skladu. Hemží se to tam podlými spiklenci, zednářskými lóžemi, zákeřnými vraždami, tajnými službami, ženami-upíry atd. V době španělské občanské války se přihlásil do frankistické armády a byl pověřen vedením její propagační služby v ČSR. Napsal několik tendenčních publikací o událostech ve Španělsku. Za německé okupace patřil k aktivistickým publicistům, sympatizujícím a kolaborujícím s nacisty. V průběhu Pražského povstání v květnu 1945 byl zavražděn. Údajně byl pomocí malého chlapce vylákán ze svého bytu revolucionáři ze Střelecké gardy, odvlečen na Kampu a tam zaživa upálen; zemřel 8. 5. 1945 v Praze.