Jiří Hanzelka

Právě na Štědrý den se roku 1920 narodil v domě, který stál na svahu kopce Kotouč nedaleko Štramberka a patřil správě místních vápencových lomů, budoucí československý cestovatel a publicista Jiří Hanzelka. Tři roky poté se rodina odstěhovala do Kopřivnice, kde jeho otec pracoval v automobilce Tatra ve vývojovém oddělení a příležitostně také závodil jako spolujezdec Josefa Vermiřovského. Později sloužil jako osobní řidič ministra Hodži, proto se rodina přestěhovala do Bratislavy. Tam Jiří pět let chodil do slovenské školy. Po čase pak nastalo další stěhování - tentokrát do Prahy. Jirkovo nejranější dětství bylo tedy cestovatelské. Často též doprovázel otce při jeho závodech, a to i do zahraničí. Po maturitě nastoupil na Vysokou školu obchodní v Praze, ale za protektorátu, když Němci uzavřeli vysoké školy, byl donucen pracovat jako zemědělský dělník ve Zhoři u Tábora. Byla to dost tvrdá práce, zhubl 26 kilogramů, a dokonce přišel o prst. Po úraze z oné pracovní povinnosti vyvázl a nakonec se stal zaměstnancem Kooperativy. Studia dokončil po válce, ale už během nich se seznámil se spolužákem Miroslavem Zikmundem - a bylo to setkání osudové. Spolu se totiž rozhodli podniknout cestu kolem světa, a už během studií se na to pilně připravovali -překreslovali si i mapy, učili se cizí jazyky, plánovali trasu. Po válce oba nastoupili do kopřivnické TATRY a roku 1947 se jejich sen stal skutečností. V podnikem zapůjčeném automobilu Tatra T 87 projeli během tří let Afriku a Jižní Ameriku. Jiří Hanzelka se po návratu do Československa roku 1954 oženil a později se mu narodily dvě děti, syn Jiří a dcera Hana. Roku 1958 věnoval svůj dům v Gottwaldově tomuto městu s podmínkou, že v něm budou zřízeny dětské jesle.Jejich druhá cesta se pak uskutečnila v letech 1959 - 1964 a zahrnovala asijské země (včetně SSSR) a Oceánii. Při putování Sovětským svazem díky spolupráci sovětských přátel se cestovatelé mohli dostat i na místa, kde nikdy nikdo nebyl, poznávali všední život vesnice i měst. Všude procházeli s otevřenýma očima. Několik dní strávili také na pusté, mrazivé Sibiři, plné bídy a zaostalosti. Práce se tam přerušovala až potom, co teplota klesla pod mínus 40 stupňů Celsia. Tak vznikla jejich "Zvláštní zpráva č. 4", která jim přivodila první politické potíže a putovala ihned do trezoru. Hanzelkův osud zpečetil rok 1968, kdy se postavil proti sovětské okupaci účastnil se aktivně protestních akcí na podporu Pražského jara a stal se jednou ze známých postav tohoto protestu. Proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Pozdějším podpisem Charty 77 si ještě přitížil a jeho jediným zaměstnáním byl průklest stromů u pražského podniku Sady, lesy, zahradnictví. Ze zdravotních důvodů se časem odstěhoval z Prahy do jižních Čech a na veřejnosti se objevil až po roce 1989. To už byl ale nemocný a cestovat nemohl. Ještě se roku 1996 dožil otevření expozice ve Zlíně, týkající se jeho a Zikmundových cest, ale 15.února roku 2003 umírá. Jeho celoživotní tvorba byla napsána ve spolupráci s Miroslavem Zikmundem a týkala se výlučně jejich cest - kromě mnoha knih a reportáží natočili i 151 filmů, z toho 4 celovečerní a 147 dokumentárních, krátkometrážních, či televizních. Všechny byly zpracovány ve zlínských ateliérech a režii měl Jaroslav Novotný.