Hana Kofránková

Poprvé stanula před mikrofonem v necelých šestnácti letech při konkurzu na roli Lucie do seriálu - později velmi slavného - Písničky pro Petra a Lucii. Od svých dětských let zprvu pod vedením starší sestry, směřovala k recitaci básní . V roce 1962 získala na Wolkrově Prostějově první cenu za interpretaci Aškenazyho Vajíčka, což byl v té době dramaturgický počin. Ve stejném roce se stala členkou Ústředního pionýrského souboru v Grebovce, který vedla Jarmila Liebscherová, pod jejímž vedením se vypracovala natolik, že v letech 1965 až 1967 byla členkou divadélka Rádio, vedeného Milošem Fröhlichem. V roce 1967 odešla do ustavujícího se Amatérského studia Viola, vedeného Annou Smetanovou. Od roku 1969 se zúčastnila se souborem Wolkrova Prostějova s inscenací A. Bertranda – Fantazie Kašpara noci. Ve Viole posléze zůstává jako jedna z častých účinkujících.Od roku 1967 se pravidelně a aktivně svou účastí podílela na Šrámkové Sobotce. Pak již následovaly kroky směřující, jak se ukázalo, k rozhlasovému herectví. Hana Kofránková se narodila v Praze, na Žižkově 5. ledna roku 1949. Po střední škole vystudovala bohemistiku a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1968 až 1972. Podle svého záměru věnovat se režii rozhlasových literárních a dramatických děl, zahájila v roce 1972 studium na DAMU, obor dramaturgie. Krátce po absolvování DAMU v roce 1976 se stala rozhlasovou režisérkou a scenáristkou mnoha literárně dramatických pořadů, ve kterých také i sama účinkovala. Jako režisérka připravila řadu literárních rozhlasových relací a zasloužila se o režii a premiérová uvedení zejména původních českých rozhlasových her.Byla režisérkou rozhlasových premiér her Dany Fischerové: Zapřený Albert /1989/; Tři mikrohry /1991/; Velká vteřina /1992/ a dal. Sama jako recitátorka vyniká v recitaci veršů Anny Achmatovové. Trvalá je i její spolupráce s Lyrou Pragensis a pražskou poetickou vinárnou Viola. Od roku 1999 působí jako externí pedagog na DAMU v oboru umělecký přednes. Téhož roku vedla režii Sofoklova Oidipa v překladu Jana Skácela na scéně Horáckého divadla v Jihlavě. Výjimečná je i její činnost pro amatérské umělecké soubory, zejména při recitačních soutěžích - Pražský kalich /od roku 1982 - dosud/, Wolkrův Prostějov /od roku 1984 - dosud/, Krásenský zvoneček /žákovská soutěž ve Valašském Meziříčí/ a dal. Erkul