Jiří Mařánek

Pozdější velký přítel Vítězslava a E. F. Buriana, milevský rodák Jiří Mařánek, se narodil 12. ledna roku 1891 do rodiny okresního hejtmana. V Milevsku Mařánek prožil převážnou část svého dětství. Svá středoškolská studia zahájil v roce 1901, když se stal studentem gymnázia. Ve svých šestnácti letech roku 1907 vstoupil do kapucínského řádu, ve kterém setrval do poloviny roku 1909, aby v roce 1910 konečně odmaturoval na gymnáziu v Roudnici nad Labem. Po maturitě si ověřil, že není zrozen pro studiu na Lékařské fakultě pražské Univerzity, aby si vyzkoušel studium na pražské Právnické fakultě. Po pěti semestrech se rozhodl pro studium hudební vědy a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po dvou letech v roce 1916 studia přerušil. V následujícím roce 1917 se stal úředníkem Zemského úřadu a setrval zde až do onemocnění a předčasného penzionování v roce 1941. Po skončení války v roce 1945 byl povolán jako již uznávaný literát na Ministerstvo informací, kde pracoval až do roku 1948 ve filmovém odboru ministerstva informací. Externě spolupracoval počínaje rokem 1948 do roku 1955 s Československým státním filmem. Již jako úředník Zemského úřadu v Praze objevil v sobě literární a dramatický talent. Kolem roku 1918 přispíval do různých periodik, zejména hudebními recenzemi, např. Kmen, Lidové noviny, Rozpravy Aventina, Nové Čechy aj. Ve stejné době napsal svou první silně expresionisticky laděnou divadelní hry-Člověk překážel /1919/ a Hydra /1921, i prem./. Kolem roku 1924 napsal a zveřejnil pod názvem Smetanovské meditace, eseje, které zasvětil svému celoživotnímu idolu Bedřichu Smetanovi. Pro svého švagra hudebního skladatele a dirigenta Otakara Ostrčila /1879-1935/ napsal libreto k opeře Honzovo království. Pro hudebního skladatele Otakara Jeremiáše napsal libreto k opeře Enšpígl. Mimo literární příspěvky a recenzní články se úspěšně zařadil mezi prozaiky své generace prózami: román Utrpení pětihranného Boba /1926/, který měl ironizující podtitul Poučný film v deseti epochách o člověku, který nežil marně; silně fabulovaný román Kouzelný deštník /1928/; povídky Amazonk a břichomluvec /1928/. Ve stejném roce napsal groteskní detektivku, svým způsobem satiru odhalující lokální zkorumpovanost a pokrytectví místní honorace - Ještěrka v červeném bludišti /1928/. V roce 1930 se představil méně úspěšným románem Pohřeb Rogera mladšího, který je svou ponurou atmosférou v protipólu k ostatní Mařánkově prozaické tvorbě. Nejznámější Mařánkovou literární prací je historická „ trilogie pětilisté růže“, zachycující osudy Rožmberského šlechtického rodu, když nejprve vyšla její třetí část Barbar Vok /1938/; po ní následovala – Romance o Závišovi /1940/ a jako poslední byla vydána prostřední část trilogie - Petr Kajícník /1942/. Pražskému historickému tématu se věnoval v historických románech Ohnivý déšť /1944/ a Nezranitelný úsměv /1945/. Pro mládež napsal dramatické příběhy - Neviditelný rytíř /1946/; Učeň tajného umění /1948/ a Zrádci neuniknou /1952/, které nedosahovaly úrovně jeho předchozích próz. Podílel se na scénáři pro filmy: Zvony z rákosu /1950, rež. V. Kubásek/; Psohlavci /1955, rež. M. Frič, sc. + M. Frič a O. Kirchner, na námět A. Jiráska/ a Z mého života /1955, rež V. Krška, podle románu Píseň hrdinného života/. Na námět Mařánkových próz - Ještěrka v červeném bludišti byl natočen film Červená ještěrka /1948, rež. F. Sádek/; Barbar Vok upravil pro film s titulem Petr Vok. Prozaik, dramatik, operní libretista, scénárista Jiří Mařánek zemřel v Praze 4. května roku 1959, ve věku 68 let. Erkul