Josef Hanzlík

Redaktor a textař Josef Hanzlík uznávaný básník či autor literatury pro děti i mládež po studiu na hospodářské škole v Karlových Varech a Mariánských Lázních absolvoval psychologii na pražské Filosofické fakultě University Karlovy. Hanzlík pracoval na postech dramaturga, scenáristy či autora námětu u Filmového studia Barrandov, aby se po sametové revoluci mohl věnovat pouze literatuře a překladatelství. Josef Hanzlík po nástupu do studií československého filmu začal pracovat jako dramaturg na dětských snímcích O. Kovala My tři a pes z Pětipes a Družina černého pera; na komedii Půlnoční kolona dvojice Novák & Klein nebo na Kachyňově dramatu Pavlínka. Jako autor námětu a spoluscénárista pracoval pak Hanzlík s J. Herzem na jeho pohádce Deváté srdce; s A. Kachlíkem na Kouzelném dobrodružství podle předlohy A. Fourniera; na dalším Kovalově dětském filmu podle Bély Balásze nazvaném Modré z nebe; se Z. Troškou na jeho historickém dramatu podle Jiráskovy povídky Poklad hraběte Chamaré nebo na Zelenkově dobrodružném koprodukčním filmu Čarovné dědictví natočeném na základě knihy V. Řezáče. Hanzlík se do dějin československé kinematografie zapsal také jako textař, když se stal autorem slov pro písničky z koprodukční Kachyňovy pohádky Malá mořská víla. Vyjma filmu Hanzlík soustavně spolupracoval i s Československou televizí, kde mu L. Koutná zinscenovala pohádky O Terezce a paní Madam; Hodný Fridolín a zlá Józa nebo O princezně na klíček. V adaptaci tvorby J. Hanzlíka nemohl stranou stát ani Československý rozhlas, pro nějž napsal neposet krátkých pohádek určených pro cyklus Hajaja. Josef Hanzlík pracoval v polovině 6o. let jako redaktor poezie v časopisu Plamen. Josef Hanzlík debutoval na literárním poli již koncem 5o. let nejprve v novinách a časopisech. Postupem let přispíval Hanzlík se svými texty do celé řady dalších periodik a proto jeho jméno mohli u básní, článků, povídek či překladů jugoslávských nebo amerických básníků najít čtenáři Literárních novin; Hostu do domu; Tváře; Tvorby nebo Literárního měsíčníku. Hanzlíkova básnická prvotina Lampa byla považována za nejvýznamnější tvůrčí čin nastupující básnické generace. Proměnu veršové struktury, ale i změnu názorových postojů přinesla 2. pol. 6o. let, kdy v Hanzlíkových verších, pro něž byla dosud charakteristická spontánní lehkost a bezprostřednost, zesílila reflexivní složka, projevující se zejména využíváním symbolů a alegorií i převahou volného verše, čehož dokladem jsou Potlesk pro Herodesa nebo Krajina Euforie. Snaha po větší básnické objektivizaci prožitků přitom oslabila Hanzlíkův výchozí romantický impuls a spolu s pocitem ohroženosti člověka atomovou katastrofou jej přivedla k bezprostřednějšímu kontaktu s tvrdou podobou současné reality, k pocitům deziluze a úzkosti, což je zřetelné zejména ve sbírkách z osmdesátých let Požár babylonské věže a Ikaros existoval. Kritici dnes Hanzlíka hodnotí jako autora, co do svých próz, básní i další tvorby pro děti a mládež mohl beze zbytku promítnout svou potřebu fantaskní hravosti, smyslu pro pohádkovou fabulaci i neotřelý verš. V lyrické tvorbě čerpal J. Hanzlík náměty z dětství, ze života rodiny, ze vztahů muže a ženy a na překladatelském poli se věnoval převážně tvorbě J. Kákoše nebo E. Eschnera. Josef Hanzlík je držitelem Výročních cen nakladatelství Mladá fronta a Albatros. Josef Hanzlík, manžel redaktorky Ludmily Skoumalové – Hanzlíkové a otec herce i režiséra Kryštofa Hanzlíka zemřel po krátké nemoci necelé tři týdny před svými 74. narozeninami. Bibliografie (autorská – výběr): 1961 – Lampa; 1962 – Bludný kámen; 1963 – Stříbrné oči; Země za Paříží; 1964 – Černý kolotoč; Princ a želva; 1966 – Sněhová hvězdička; Úzkost; 1967 – Potlesk pro Herodesa; 1968 – Záhada jezera Tanu - Ten; 1971 – Princ v Zeleném království; 1972 – Krajina Euforie; O princi s dřevěným mečem; 1974 – Princ ve Velké Cintánii; 1976 – Juliánek a skřítek; 198o –Hodný Fridolín a zlá Józa; Láska pod mostem; 1981 – Pimpilim pampam; Požár babylonské věže; 1986 – Ikaros existoval; 1989 – Princ a malá princezna; 199o – Kde je ona hvězda; 1995 – Létající talíře (a lžíce) aneb Zábavná kuchařka pro děti kosmického věku; 1996 – Prométheus a Sodoma; 1997 – O princezně na klíček; 1999 – Zábavné vaření pro malé kuchtíky: snídaně – obědy – večeře; … Bibliografie (překladatelská – výběr): 1966 – Žíznivý kámen na prameni (org. T. Ujević); 1969 – Možnost půlnoci (org. H. Tahmiščić); 1973 – O třech krásách světa (org. J. Kákoš); 1976 – Král Jergen (org. E. Eschner); … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy 2o12